Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Zborovođi. Po napjevu “Tijesci”. Asafov. Kliknite Bogu, našoj jakosti, kličite Bogu Jakovljevu!
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Nek' zazvuče žice, nek' se čuje bubanj, svirajte u milozvučnu harfu s citarom!
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Zatrubite u rog za mlađaka, za uštapa, na svetkovinu našu!
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Jer to je propis Izraelu, zapovijed Boga Jakovljeva.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Takav je zakon dao Josipu kad je izlazio iz zemlje Egipta.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Šapat tajnovit čuh: “Oslobodih od tereta rame njegovo, ruke su mu slobodne od košare.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
U tjeskobi si zavapio i ja te izbavih; iz gromovna oblaka odgovorih tebi, iskušah te kod voda meripskih.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Slušaj, puče moj, i ja ću te opomenuti: o, da me poslušaš, Izraele!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Nek' ne bude u tebe drugog boga i ne klanjaj se bogu tuđem!
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Ja sam Jahve, Bog tvoj koji te izvedoh iz Egipta: otvori svoja usta da ih napunim!”
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
“Ali moj narod ne slušaše glasa moga, Izrael me ne posluša.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Zato ga pustih okorjelom srcu njegovu: neka hodi kako mu se hoće!
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
O, kad bi me narod moj slušao, kad bi Izrael putovima mojim hodio,
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
brzo bih pokorio dušmane njegove, ruku bih svoju okrenuo na protivnike njegove.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Oni što ga sada mrze dodvarali bi mu se i njihov bi udes bio zapečaćen zauvijek.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
A svoj narod hranio bih pšenicom najboljom i sitio ga medom iz pećine.
