Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Pesem ukovita Asafova. Poslušaj, ljudstvo moje, nauk moj; nagnite uho svoje govoru mojih ust.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
V priliki odprem usta svoja; od sebe dam skrivnosti časov nekdanjih,
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Kar smo slišali in znali, ko so nam pravili pradedje naši.
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Prikrivali ne bodemo njih otrokom, naslednjemu rodu, da oznanjajo hvalo Gospodovo in moč njegovo, in čudovita dela njegova, katera je storil.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Ker ustanovil je pričanje v Jakobu in postavil zakon v Izraelu, ko je zapovedal pradedom našim, oznanjati svojim otrokom.
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
Da vedó, naslednji rod, otroci prihodnji, in vstanejo ter oznanjajo otrokom svojim.
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Upanje svoje naj stavijo v Boga, in ne pozabijo naj dejanj Boga mogočnega, temuč hranijo naj zapovedi njegove.
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
In ne bodejo naj kakor njih pradedje, rod trdovraten in uporen; rod, kateri ni popravil srca svojega, in katerega duh ni bil stanoviten proti Bogu mogočnemu,
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Kakor nasledniki Efrajmovi, kateri oboroženi streljajo z lokom in hrbte obračajo ob času bitve.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Ohranili niso zaveze Božje, in branili so se hoditi po zakonu njegovem,
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Pozabivši dejanj njegovih, in čudovitih del njegovih, katera jim je bil pokazal.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Pred pradedi njihovimi je delal čuda, v deželi Egiptovski, na polji Taniškem.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Razklal je bil morje, da jih je prepeljal čez, in postavil je vode, kakor kùp.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
In spremljal jih je z oblakom podnevi, in vso noč sè svetlim ognjem.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Razklal je bil skale v puščavi, da bi pijačo pripravil v valovih preobilo.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Valove je izpeljal iz skale, in vode dol spuščal kakor reke.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Vendar so dalje grešili še zoper njega, in dražili Najvišjega v sami suhi deželi.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
In izkušajoč Boga mogočnega v srci svojem, térjali so jedi po svojega srca želji.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
In grdo govoreč zoper Boga, rekli so: "Ali bi mogel Bog mogočni napraviti mizo v tej puščavi?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Glej, tako je udaril skalo, da so tekle vode, in potoki so se udrli, ali bi mogel dati tudi živeža? ali bi pripravil mesa svojemu ljudstvu?"
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Zato je Gospod slišal in se razjaril; in ogenj se je bil vnel zoper Jakoba, in jeza je tudi gorela zoper Izraela.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Ker niso verovali v Boga, in niso zaupali v blaginjo njegovo.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Dasi je bil zapovedal gornjim oblakom zgoraj in odprl vrata nebeška,
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
In dežil nad nje máno za jed in dajal žito nebeško;
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Kruh najmočnejših je jedel vsak; popotnico jim je pošiljal do sitega.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Zagnal je sever na nebesih, in z močjo svojo pripeljal jug.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Ko je dežil nad nje meso kakor prah, in kakor morski pések tiče krilate;
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
Metal jih je med šatore, okolo prebivališč svojih.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
In jedli so in bili so nasiteni močno, in česar so poželeli, prinesel jim je.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
Še niso bili iznebili se poželenja svojega, še je bila jed njih v njihovih ustih;
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Ko je jeza Božja goreča proti njim morila med najmočnejimi iz med njih in pokončavala mladeniče Izraelske.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Po vsem tem so še grešili in niso verovali zavoljo čudovitih dél njegovih.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Zatorej je pogubljal v ničemurnosti njih dní, in njih leta v strahu.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Ko jih je pobijal, ako so popraševali po njem in izpreobrnivši se zjutraj iskali Boga mogočnega,
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
Spomnivši se, da je bil Bog njih skala in Bog mogočni najvišji njih rešnik;
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Če tudi so ga hoteli varati z usti svojimi, in so z jezikom svojim lagali se njemu,
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
In srce njihovo ni bilo obrneno proti njemu, in niso bili stanovitni v zavezi njegovi:
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Vendar je on usmiljen opíral krivico, tako da jih ni pogubil; in odvračal je svoj srd obilo, in ní vnemal vse jeze svoje,
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Spomnivši se, da so meso, veter, ki gre in se ne vrne.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Kolikokrat so ga razdražili v puščavi; žalili so ga v samoti!
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Ki so hitro izkušali Boga mogočnega, in žalili Svetega Izraelovega.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Ne spomnivši se roke njegove, dné, ko jih je bil otél sovražnika.
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Ko je v Egiptu delal znamenja svoja, in čuda svoja na polji Taniškem.
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Ko je v kri izpremenil njih potoke, in reke njih, da bi ne mogli piti.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Izpustil je nad njé živali krdelo, da bi jih pokončalo, in žabe, da jih uničijo.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
In dal je njih sad murnu in kobilici njih delo.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Pobil je s točo njih trte in smokve njih z ognjem, ki je pokončal vse, kamor je prišel.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Dal je tudi isti toči njih živali, in njih čede žarjavici ognjeni.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Izpustil je nad nje jeze svoje žar, srd in nevoljo in stisko, pošiljajoč oznanovalce nesreče.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Pretehtal je k jezi svoji pot, smrti ni ubranil njih življenja; in živali njih izročil je kugi.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
In udaril je vse prvorojeno v Egiptu; prvino moči v šatorih Kamovih.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
In prepeljal je kakor ovce ljudstvo svoje, in vodil jih je kakor čede po puščavi.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
In peljal jih je varno tako, da se niso bali, potem ko je bilo morje pokrilo njih sovražnike.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Pripeljal jih je do meje svetosti svoje, gore té, katero je pridobila desnica njegova.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Izgnal je izpred njih obličja narode in storil, da so pripali vrvi posesti in prebivali so v njih šatorih Izraelovi rodovi.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Vendar so izkušali in razdražili Boga najvišjega, in pričanj njegovih niso se držali.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Temuč obrnili so se ter ravnali izdajalsko, kakor njih pradedje; obrnili so se kakor lok goljufen,
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Ker dražili so ga z višinami svojimi in svojimi maliki, do ljubosumnosti so ga razvneli.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Slišal je Bog in se razsrdil, in zavrgel je silno Izraela.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Tako, da je zapustivši prebivališče v Silu, šator, katerega je bil postavil med ljudmi,
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Dal v sužnjost svojo moč, in slavo svojo sovražniku v pest.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
In izročil je meču ljudstvo svoje, ker se je bil razsrdil zoper posestvo svoje.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Ogenj je pokončal mladeniče njegove, in device njegove niso se hvalile.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Duhovniki njegovi padli so pod mečem, in vdove njegove niso jokale.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Potem se je zbudil Gospod, kakor da bi bil spal, kakor korenjak, pojoč po vinu.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
In udaril je sovražnike svoje nazaj; sramoto večno jim je naložil.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Slednjič je zavrgel šator Jožefov in rodú Efrajmovega ni izvolil.
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Izvolil pa je rod Judov, goro Sijonsko, da bi jo ljubil.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Zidal je enako najvišjim gradovom svetišče svoje, namreč v deželi, katero je utrdil.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
In izvolil je Davida hlapca svojega, in vzel ga iz ograje čede,
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Peljal ga je od doječih, da bi pasel Jakoba, ljudstvo svoje in Izraela, posestvo svoje,
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Kateri jih je pasel po poštenosti srca svojega, in vodil jih je z najvišjo razumnostjo svojih rok.
