Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Intellectus Asaph. Attendite popule meus legem meam: inclinate aurem vestram in verba oris mei.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Aperiam in parabolis os meum: loquar propositiones ab initio.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Quanta audivimus et cognovimus ea: et patres nostri narraverunt nobis.
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Non sunt occultata a filiis eorum, in generatione altera. Narrantes laudes Domini, et virtutes eius, et mirabilia eius quæ fecit.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Et suscitavit testimonium in Iacob: et legem posuit in Israel. Quanta mandavit patribus nostris nota facere ea filiis suis:
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
ut cognoscat generatio altera. Filii qui nascentur, et exurgent, et narrabunt filiis suis,
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Ut ponant in Deo spem suam, et non obliviscantur operum Dei: et mandata eius exquirant.
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Ne fiant sicut patres eorum: generatio prava et exasperans. Generatio, quæ non direxit cor suum: et non est creditus cum Deo spiritus eius.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Filii Ephrem intendentes et mittentes arcum: conversi sunt in die belli.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Non custodierunt testamentum Dei, et in lege eius noluerunt ambulare.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Et obliti sunt benefactorum eius, et mirabilium eius quæ ostendit eis.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Coram patribus eorum fecit mirabilia in terra Ægypti, in campo Taneos.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Interrupit mare, et perduxit eos: et statuit aquas quasi in utre.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Et deduxit eos in nube diei: et tota nocte in illuminatione ignis.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Interrupit petram in eremo: et adaquavit eos velut in abysso multa.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Et eduxit aquam de petra: et deduxit tamquam flumina aquas.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Et apposuerunt adhuc peccare ei: in iram excitaverunt Excelsum in inaquoso.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Et tentaverunt Deum in cordibus suis: ut peterent escas animabus suis.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Et male locuti sunt de Deo: dixerunt: Numquid poterit Deus parare mensam in deserto?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Quoniam percussit petram, et fluxerunt aquæ, et torrentes inundaverunt. Numquid et panem poterit dare, aut parare mensam populo suo?
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Ideo audivit Dominus, et distulit: et ignis accensus est in Iacob, et ira ascendit in Israel:
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Quia non crediderunt in Deo, nec speraverunt in salutari eius:
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Et mandavit nubibus desuper, et ianuas cæli aperuit.
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Et pluit illis manna ad manducandum, et panem cæli dedit eis.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Panem angelorum manducavit homo: cibaria misit eis in abundantia.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Transtulit Austrum de cælo: et induxit in virtute sua Africum.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Et pluit super eos sicut pulverem carnes, et sicut arenam maris volatilia pennata.
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
Et ceciderunt in medio castrorum eorum: circa tabernacula eorum.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Et manducaverunt et saturati sunt nimis, et desiderium eorum attulit eis:
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
non sunt fraudati a desiderio suo. Adhuc escæ eorum erant in ore ipsorum,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
et ira Dei ascendit super eos. Et occidit pingues eorum, et electos Israel impedivit.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
In omnibus his peccaverunt adhuc: et non crediderunt in mirabilibus eius.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Et defecerunt in vanitate dies eorum: et anni eorum cum festinatione.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Cum occideret eos, quærebant eum: et revertebantur, et diluculo veniebant ad eum.
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
Et rememorati sunt quia Deus adiutor est eorum: et Deus excelsus redemptor eorum est.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Et dilexerunt eum in ore suo, et lingua sua mentiti sunt ei:
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Cor autem eorum non erat rectum cum eo: nec fideles habiti sunt in testamento eius.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Ipse autem est misericors, et propitius fiet peccatis eorum: et non disperdet eos. Et abundavit ut averteret iram suam: et non accendit omnem iram suam:
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Et recordatus est quia caro sunt: spiritus vadens, et non rediens.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Quoties exacerbaverunt eum in deserto, in iram concitaverunt eum in inaquoso?
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Et conversi sunt, et tentaverunt Deum: et sanctum Israel exacerbaverunt.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Non sunt recordati manus eius, die qua redemit eos de manu tribulantis,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Sicut posuit in Ægypto signa sua, et prodigia sua in campo Taneos.
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Et convertit in sanguinem flumina eorum, et imbres eorum, ne biberent.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Misit in eos cœnomyiam, et comedit eos: et ranam, et disperdidit eos.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Et dedit ærugini fructus eorum: et labores eorum locustæ.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Et occidit in grandine vineas eorum: et moros eorum in pruina.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Et tradidit grandini iumenta eorum: et possessionem eorum igni.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Misit in eos iram indignationis suæ: indignationem, et iram, et tribulationem: immissiones per angelos malos.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Viam fecit semitæ iræ suæ, non pepercit a morte animabus eorum: et iumenta eorum in morte conclusit.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Et percussit omne primogenitum in terra Ægypti: primitias omnis laboris eorum in tabernaculis Cham.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
Et abstulit sicut oves populum suum: et perduxit eos tamquam gregem in deserto.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Et deduxit eos in spe, et non timuerunt: et inimicos eorum operuit mare.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Et induxit eos in montem sanctificationis suæ, montem, quem acquisivit dextera eius. Et eiecit a facie eorum Gentes: et sorte divisit eis terram in funiculo distributionis.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Et habitare fecit in tabernaculis eorum tribus Israel.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Et tentaverunt, et exacerbaverunt Deum excelsum: et testimonia eius non custodierunt.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Et averterunt se, et non servaverunt pactum: quemadmodum patres eorum, conversi sunt in arcum pravum.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
In iram concitaverunt eum in collibus suis: et in sculptilibus suis ad æmulationem eum provocaverunt.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Audivit Deus, et sprevit: et ad nihilum redegit valde Israel.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Et repulit tabernaculum Silo, tabernaculum suum, ubi habitavit in hominibus.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Et tradidit in captivitatem virtutem eorum: et pulchritudinem eorum in manus inimici.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Et conclusit in gladio populum suum: et hereditatem suam sprevit.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Iuvenes eorum comedit ignis: et virgines eorum non sunt lamentatæ.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Sacerdotes eorum in gladio ceciderunt: et viduæ eorum non plorabantur.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Et excitatus est tamquam dormiens Dominus, tamquam potens crapulatus a vino.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
Et percussit inimicos suos in posteriora: opprobrium sempiternum dedit illis.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Et repulit tabernaculum Ioseph: et tribum Ephraim non elegit:
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Sed elegit tribum Iuda, montem Sion quem dilexit.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Et ædificavit sicut unicornium sanctificium suum in terra, quam fundavit in sæcula.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Et elegit David servum suum, et sustulit eum de gregibus ovium: de post fœtantes accepit eum.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Pascere Iacob servum suum, et Israel hereditatem suam:
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Et pavit eos in innocentia cordis sui: et in intellectibus manuum suarum deduxit eos.
