Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Þjóð mín, hlustaðu á kenningu mína. Gefðu gaum að því sem ég hef að segja.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Nú ætla ég að rifja upp fyrir þér liðna atburði,
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
frásagnir sem varðveist hafa frá kynslóð til kynslóðar.
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Ég birti ykkur sannleikann, svo að þið getið sagt börnum ykkar frá dásemdarverkum Drottins, öllum þeim undrum sem hann vann.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Lögmál sitt gaf hann Ísrael og bauð forfeðrunum að kenna það börnum sínum
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
sem síðan skyldu kenna það sínum afkomendum. Þannig skyldi lögmál hans berast frá einni kynslóðinni til annarrar.
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Því hefur sérhver kynslóð getað haldið lög Guðs, treyst honum og heyrt um hans dásemdarverk.
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Ný kynslóð skyldi ekki þurfa að fara að fordæmi feðra sinna sem voru þrjóskir, óhlýðnir og ótrúir og forhertu sig gegn Guði.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Þótt íbúar Efraím væru alvopnaðir, þá flúðu þeir þegar að orustunni kom.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Þannig rufu þeir sáttmálann við Guð og fóru sína eigin leið.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Þeir gleymdu máttarverkum Drottins,
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
sem hann hafði fyrir þá gert og forfeður þeirra í Egyptalandi,
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
þegar hann klauf hafið og leiddi þá yfir þurrum fótum. Vatnið stóð eins og veggur til beggja handa!
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Að degi til leiddi hann þá með skýi, en eldstólpa um nætur.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Hann rauf gat á klettinn í eyðimörkinni. Vatnið streymdi fram og þeir svöluðu þorsta sínum.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Já, það flæddi frá klettinum, líkast rennandi á!
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Samt héldu þeir fast við þrjósku sína og syndguðu gegn hinum hæsta Guði.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Þeir kvörtuðu og kveinuðu og heimtuðu annað að borða en það sem Guð gaf þeim.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Þeir ásökuðu jafnvel sjálfan Guð og sögðu:
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
„Hann gaf okkur vatn, en hvers vegna fáum við ekki brauð eða kjöt?!“
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Drottinn hlustaði og honum rann í skap, reiði hans upptendraðist gegn Ísrael.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Enda treystu þeir honum ekki, né trúðu forsjá hans.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Jafnvel þótt hann lyki upp himninum – eins og glugga! –
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
og léti manna rigna niður.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Já, þeir átu englabrauð! – og urðu mettir.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Þá lét hann austanvind blása og stýrði vestanvindinum með krafti sínum.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Og viti menn, fuglum rigndi af himni, – þeir voru eins og sandur á sjávarströnd!
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
Af hans völdum féllu þeir til jarðar um allar tjaldbúðirnar.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Og fólkið át nægju sína. Hann mettaði hungur þeirra.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
En varla höfðu þeir lokið matnum – fæðan var enn í munni þeirra,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
þá reiddist Drottinn þeim og lagði að velli æskumenn Ísraels.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
En þeir sáu sig ekki um hönd, en héldu áfram að syndga og vildu ekki trúa kraftaverkum Drottins.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Þess vegna stytti hann ævi þeirra og sendi þeim miklar hörmungar.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
En þegar neyðin var stærst, tóku þeir að leita Guðs. Þeir iðruðust og snéru sér til hans.
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
Þeir viðurkenndu að Guð er eini grundvöllur lífsins – að hinn hæsti Guð væri frelsari þeirra.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
En því miður fylgdu þeir honum aðeins í orði kveðnu, en ekki af heilum hug,
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
hjarta þeirra var langt frá honum. Þeir stóðu ekki við orð sín.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Samt var hann þeim miskunnsamur, fyrirgaf syndir þeirra og tortímdi þeim ekki. Margoft hélt hann aftur af reiði sinni.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Hann minntist þess að þeir voru dauðlegir menn, eins og andblær sem kemur og fer.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Já, oft risu þeir gegn Guði í eyðimörkinni og ollu honum vonbrigðum.
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Aftur og aftur sneru þeir við honum baki og freistuðu hans.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Þeir gleymdu krafti hans og kærleika og hvernig hann hafði frelsað þá frá óvinum þeirra.
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Þeir gleymdu plágunum sem hann sendi Egyptum í Sóan
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
þegar hann breytti fljótum þeirra í blóð, svo að enginn gat drukkið.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Eða þegar hann fyllti landið af flugum og froskum!
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Lirfurnar spilltu uppskerunni og engispretturnar átu allt, hvort tveggja var frá honum komið.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Hann eyddi vínviði þeirra með hagléli og mórberjatrjánum með frosti.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Búpeningurinn hrundi niður í haganum, haglið rotaði hann og sauðirnir drápust í eldingum.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Hann úthellti reiði sinni yfir þá, sendi þeim ógn og skelfingu. Hann leysti út sendiboða ógæfunnar – engla sem létu þá kenna á því!
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Hann gaf reiðinni lausan tauminn. Og ekki hlífði hann Egyptunum. Þeir fengu vænan skerf af plágum og sjúkdómum.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Þá deyddi hann frumburði Egypta, efnilegan ungviðinn, sem vonirnar voru bundnar við.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
Sinn eigin lýð leiddi hann styrkri hendi gegnum eyðimörkina.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Hann var skjól þeirra og vörn. Þeir þurftu ekkert að óttast, en hafið gleypti óvini þeirra.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Hann greiddi för þeirra til fyrirheitna landsins, til hæðanna sem hann hafði skapað.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Íbúum landsins stökkti hann á flótta en gaf þar ættkvíslum Ísraels erfðahlut og skjól.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
En þótt þeir nytu gæsku Guðs, risu þeir gegn hinum hæsta og fyrirlitu boðorð hans.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Þeir sneru af leið og rufu trúnað rétt eins og feður þeirra. Eins og bogin ör misstu þeir marksins sem Guð hafði sett þeim.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Þeir tóku aðra guði, reistu þeim ölturu og egndu Drottin á móti sér.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Guð sá verk þeirra og reiddist – fékk viðbjóð á Ísrael.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Hann yfirgaf helgidóm sinn í Síló, bústað sinn meðal manna.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Örk sína lét hann falla í hendur óvinanna og vegsemd hans var óvirt af heiðingjum.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Hann reiddist lýð sínum og lét hann falla fyrir sverði óvinanna.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Æskumenn Ísraels fórust í eldi og ungu stúlkurnar upplifðu ekki sinn brúðkaupsdag.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Prestunum var slátrað og ekkjur þeirra dóu áður en þær gátu harmað þá.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Þá var sem Drottinn vaknaði af svefni, eins og hetja sem rís upp úr vímu,
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
og hann gaf þeim vænt spark í bakhlutann og sendi þá burt með skömm, sömu leið og þeir komu.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Hann hafnaði fjölskyldu Jósefs, ætt Efraíms,
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
en kaus Júdaættkvísl og Síonfjall, sem hann elskar.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Þar reisti hann musteri sitt – voldugt og traust rétt eins og himin og jörð.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Hann kaus Davíð sem þjón sinn, tók hann frá sauðunum,
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
úr smalamennskunni, til að verða leiðtogi og hirðir þjóðar sinnar.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Og hann gætti hennar af öryggi og með hreinu hjarta.
