Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Ein Lehrgedicht, von Asaph. - Mein Volk! Hab acht auf meine Lehre! Zu meines Mundes Reden neiget euer Ohr!
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Ich öffne meinen Mund zu einem Spruch. Ich künd Gesänge aus der Vorzeit Tagen,
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
die wir vernommen und jetzt wissen, die unsre Väter uns erzählt.
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Wir, ihre Kinder, wollen über sie nicht schweigen. Wir wollen künftigem Geschlecht des Herren Ruhmestaten künden und seine Macht und Wunder, die er tat.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Zum Brauch hat er's in Jakob eingesetzt, zur heiligen Pflicht in Israel gemacht. Denn unsern Vätern hat er anbefohlen, sie ihren Kindern kundzutun,
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
auf daß ein späteres Geschlecht sie kenne, die Enkel, die geboren würden, sie ihren Kindern wiederum verkünden.
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Sie sollten Gott vertrauen und nicht vergessen Gottes Taten und seine Vorschriften befolgen
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
und nicht, wie ihre Väter, werden ein widerspenstig, trotziges Geschlecht, solch ein Geschlecht von wankendem Gemüt und ungetreuem Herzen gegen Gott.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Ganz unvernünftige Söhne, voller Trug, das Leben werfen sie hinweg und wenden sich am Trübsalstage ab;
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
sie halten Gottes Bündnis nicht und wollen nicht nach seiner Lehre wandeln.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Und sie vergessen seine Werke gänzlich und seine Wunder, die er ihnen zeigt.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Vor ihren Vätern tat er Unvergleichliches, im Land Ägypten, im Gefild von Tanis.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Er spaltete das Meer und führte sie hindurch und ließ das Wasser dammgleich stehen.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Er leitete bei Tag sie mit der Wolke, die ganze Nacht mit Feuerschein,
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
und ließ die Felsen in der Wüste sprudeln und tränkte sie in Fülle wie mit Fluten.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Aus Steinen ließ er Bäche quellen, wie Ströme Wasser sprudeln.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Allein sie sündigten noch weiter gegen ihn und widersetzten sich dem Höchsten in der Wüste.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Und sie versuchten Gott in ihrem Herzen, für ihre Gelüste Speise heischend.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Sie sprachen gegen Gott und fragten: "Vermag es Gott, selbst in der Wüste einen Tisch zu decken?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Den Felsen schlug er zwar; das Wasser floß, die Bäche strömten. Vermag er aber Brot zu geben und seinem Volke Fleisch zu spenden?"
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Der Herr vernahm's und wurde zornig; ein Feuer loderte in Jakob auf; ein Zorn erhob sich gegen Israel,
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
weil sie an Gott nicht glaubten und nicht auf seine Hilfe bauten.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Doch er gebot den Wolken oben und tat des Himmels Pforten auf,
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
hernieder ließ er Manna auf sie regnen, um sie zu speisen, schenkte ihnen Himmelsbrot.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Das Brot der Engel konnte jeder essen; er sandte ihnen Kost in Fülle.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Er ließ den Morgenwind am Himmel wehen; den Südwind führte er durch seine Macht herbei.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Dann ließ er Fleisch wie Staub auf sie herniederregnen, wie Meeressand Geflügel.
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
Er ließ es in ihr Lager fallen, um seine Wohnstatt ringsumher.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Sie aßen, wurden übersatt; was sie gewünscht, verlieh er ihnen.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
Noch war nicht ihre Lust gestillt, noch war die Kost in ihrem Munde,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
als Gottes Zorn sich gegen sie erhob, die Feisten unter ihnen würgte, die junge Mannschaft Israels zu Boden streckte.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Bei all dem sündigten sie weiter und glaubten nicht an seine Wunderkräfte.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Da ließ er ihre Tage zwecklos schwinden und ihre Jahre in Enttäuschung.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Zwar fragten sie nach ihm, wenn er sie würgte, verlangten wiederum nach Gott,
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
wohl eingedenk, daß Gott ihr Hort, der höchste Gott ihr Retter sei.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Allein sie täuschten ihn mit ihrem Munde, belogen ihn mit ihrer Zunge.
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Ihr Herz war unaufrichtig gegen ihn; mit seinem Bunde meinten sie's nicht ehrlich.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Doch er, erbarmungsvoll, vergab die Schuld, vertilgte nicht; oft hielt er seinen Zorn zurück und ließ nicht seinen Grimm austoben,
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
wohl eingedenk, daß sie nur Fleisch, ein Windhauch, der verschwindet ohne Wiederkehr.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Wie oft erzürnten sie ihn in der Wüste und reizten ihn im Steppenland,
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
versuchten immer wieder Gott, erbitterten die Heiligen Israels,
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
gedachten nimmer seiner Macht, des Tages, da er vor dem Feinde sie gerettet,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
wie er vor den Ägyptern seine Zeichen tat, an dem Gefild von Tanis seine Wunder:
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
In Blut verwandelte er ihre Ströme; untrinkbar ward ihr fließend Wasser.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Er sandte Ungeziefer unter sie, das sie verzehrte, und Frösche ihnen zum Verderben.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Der Raupe gab er ihre Früchte preis und ihre Arbeit der Heuschrecke.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Er schlug mit Hagel ihren Weinstock und ihren Maulbeerbaum durch Reif.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Er gab ihr Vieh dem Hagel preis, den Blitzen ihre Herden.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Er ließ die Hitze seines Zornes auf sie los, nur Grimm und Wut und Angst, von Unglücksboten eine Schar.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
So ließ er seinem Zorne freien Lauf, verschonte ihre Seele mit dem Tode nicht. Er gab der Pest ihr Leben preis,
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
und in Ägypten schlug er alle Erstgeburt, die Jugendblüte in den Zelten Chams.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
Er führte, Schäflein gleich, sein Volk heraus und lenkte sie wie in der Steppe eine Herde.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Er leitete sie sicher, daß sie nichts zu fürchten hatten; das Meer bedeckte ihre Feinde.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Er brachte sie zu seinem heiligen Gebiete, zu jenem Berg, den seine Rechte sich erworben,
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
vertrieb vor ihnen weg die Heiden, verloste sie als erblichen Besitz und ließ die Stämme Israels in ihren Zelten wohnen.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Und doch versuchten sie und reizten Gott, den Höchsten, und hielten nimmer seine Satzungen.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Wie ihre Väter wichen sie und fielen ab; sie wurden wie ein schlaffer Bogen.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Sie reizten ihn zum Zorn durch ihre Höhen, zur Eifersucht durch ihre Götzenbilder.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Gott hörte dies und wurde zornig, und Israel verwarf er völlig,
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
verließ zu Silo seinen Sitz, das Zelt, in dein er unter Menschen wohnte;
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
gab seine Ehre in Gefangenschaft und seine Zier in Feindeshand
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
und gab sein Volk dem Schwerte preis, entrüstet über dies sein Eigentum.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Die jungen Männer fraß das Feuer, und seine Jungfraun durften keine Totenklage halten.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Hinfielen seine Priester durch das Schwert, und seine Witwen weinten nicht dazu.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Doch wie vom Schlaf erwachte da der Herr, gleichwie ein Held vom Weine jauchzend.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
Im Rücken schlug er seine Feinde, belegte sie mit ewigem Schimpf.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Doch er verschmähte Josephs Zelt; den Stamm von Ephraim erkor er nicht.
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Vielmehr erkor er Judas Stamm, den Sionsberg, der ihm so lieb.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Er baute Himmelshöhen gleich sein Heiligtum und gleich der Erde, die er ewig gründete.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Und er erkor sich David, seinen Knecht, entriß ihn seiner Herde Hürden.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Vom Milchvieh nahm er ihn hinweg, sein Volk zu weiden in Jakob, in Israel die ewig Seinen.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Mit frommem Sinne weidete er sie und führte sie mit kluger Hand.
