Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Eine Betrachtung Asafs. / Vernimm, mein Volk, meine Lehre, / Neigt euer Ohr meines Mundes Reden!
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Meinen Mund will ich öffnen zu Sprüchen, / Will aus der Vorzeit Rätsel verkünden.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Was wir gehört und erfahren, / Was uns unsre Väter erzählt:
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Wollen wir unsern Kindern nicht verhehlen, / Indem wir der Nachwelt erzählen / Jahwes Ruhmestaten und Macht / Und seine Wunder, die er getan.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Er stellte ein Zeugnis in Jakob auf / Und gab ein Gesetz in Israel. / Unsern Vätern befahl er's an, / Daß sie ihre Kinder es lehrten.
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
Denn die Nachkommen sollen es kennenlernen: / Kinder, die noch sollen geboren werden, / Die sollen auch selbst auftreten / Und ihren Kindern davon erzählen,
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Damit sie auf Gott ihr Vertrauen setzen, / Nicht vergessen der Taten Gottes / Und seine Gebote halten.
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Denn sie sollen nicht werden wie ihre Väter, / Ein störrig, widerspenstig Geschlecht, / Ein Geschlecht mit schwankendem Sinn, / Das nicht treu hielt an seinem Gott.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Efraims Söhne, gerüstete Bogenschützen, / Kehrten um am Tage der Schlacht.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Sie hielten nicht den Bund Elohims / Und wollten nicht wandeln nach seinem Gesetz.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Sie vergaßen seiner großen Taten, / Seiner Wunder, die sie geschaut.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Vor ihren Vätern hatte er Wunder getan / In Ägyptenland, in Zoans Gefild.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Er teilte das Meer und führte sie durch / Und türmte die Wasser wie einen Damm.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Er leitete sie durch die Wolke bei Tag / Und die ganze Nacht mit feurigem Licht.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Er spaltete Felsen in der Wüste / Und tränkte sie reich mit Meeresflut.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Er brachte Bäche hervor aus dem Fels, / Ließ Wasser wie Ströme fließen.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Doch sündigten sie weiter gegen ihn, / Widerstrebten dem Höchsten im dürren Lande.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
In ihrem Herzen versuchten sie Gott / Und forderten Speise für ihr Gelüst.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Sie redeten so wider Elohim: / Kann Gott einen Tisch in der Wüste decken?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Er hat wohl den Fels geschlagen, daß Wasser floß / Und Bäche ergiebig strömten: / Doch vermag er auch Brot zu geben / Oder Fleisch zu verschaffen seinem Volk?"
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Als Jahwe das hörte, ergrimmte er, / Und Feuer entbrannte in Jakob, / Auch Zorn stieg auf wider Israel.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Denn sie glaubten nicht an Elohim, / Auf seine Hilfe vertrauten sie nicht.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Dennoch gebot er den Wolken droben, / Und des Himmels Türen öffnete er:
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Er ließ Man auf sie regnen zur Speise / Und gab ihnen Himmelsbrot.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Engelspeise aßen sie alle, / Zehrung sandte er ihnen in Fülle.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Er ließ den Ostwind am Himmel wehn, / Führte durch seine Macht den Südwind herbei.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Er ließ Fleisch auf sie regnen wie Staub / Und beschwingte Vögel wie Sand am Meer.
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
In ihr Lager ließ er sie fallen, / Rings um ihre Gezelte her.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Da aßen sie, wurden übersatt / Und ihr Gelüst befriedigte er.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
Aber noch war ihre Lust nicht gestillt, / Noch war die Speise in ihrem Mund:
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Da stieg Elohims Zorn wider sie auf — / Er streckte ihre Starken zu Boden, / Schlug nieder die Jünglinge Israels.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Trotz alledem sündigten sie aber fort / Und glaubten an seine Wunder nicht.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Drum ließ er ihre Tage schwinden in Nichts / Und ihre Jahre in jäher Hast.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Wenn er sie tötete, suchten sie ihn, / Kehrten um und fragten nach Gott,
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
Gedachten, wie Elohim ihr Fels / Und Gott der Höchste ihr Retter sei.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Doch heuchelten sie ihm mit ihrem Mund, / Mit ihrer Zunge logen sie ihm.
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Ihr Herz war ihm nicht treu, / Sie hielten nicht fest an seinem Bund.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Doch er war barmherzig, vergab die Schuld / Und vertilgte sie nicht. / Oft hielt er seinen Zorn zurück, / Ließ nicht seinen ganzen Grimm ergehn,
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Sondern dachte daran: sie sind nur Fleisch, / Ein Hauch, der vergeht und nicht wiederkehrt.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Wie oft widerstrebten sie ihm in der Wüste, / Betrübten sie ihn in der Öde!
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Immer wieder versuchten sie Gott, / Den Heiligen Israels kränkten sie.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Sie gedachten nicht seiner Hand, / Auch nicht des Tages, da er sie erlöste von ihrem Dränger:
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Als er in Ägypten Zeichen tat, / Seine Wunder in Zoans Gefild.
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Er wandelte ihre Ströme in Blut, / Daß sie ihr Wasser nicht trinken konnten.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Er sandte ihnen Bremsen, die sie fraßen, / Und Frösche, die sie verderbten.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Er gab ihr Gewächs den Nagern preis, / Den Heuschrecken ihrer Felder Ertrag.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Ihre Weinstöcke schlug er mit Hagel, / Ihre Maulbeerbäume mit Schlossen.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Dem Hagel lieferte er aus ihr Vieh / Und ihre Herden den Blitzen.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Er sandte gegen sie seines Zornes Glut / Mit Ingrimm, Wüten und Angst: / Eine Schar verderbender Engel.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Er ließ seinem Zorne freien Lauf, / Bewahrte sie nicht vor dem Tode, / Sondern gab der Pest ihr Leben preis.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Er schlug alle Erstgeburt in Ägypten, / Die erste Manneskraft in Hams Gezelt.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
Sein Volk aber ließ er wie Schafe ziehn / Und leitete sie in der Wüste wie eine Herde.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Er führte sie sicher, daß sie nicht zagten; / Ihre Feinde aber bedeckte das Meer.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Er brachte sie in sein heilig Gebiet, / Auf den Berg, den seine Rechte erworben.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Völker trieb er vor ihnen aus, / Gab ihnen ihr Land zum Erbbesitz, / Und in ihren Zelten ließ er Israels Stämme wohnen.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Doch sie versuchten und reizten Elohim den Höchsten, / Und seine Gebote hielten sie nicht.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Sondern wie ihre Väter wichen sie treulos ab, / Versagten wie ein trüglicher Bogen.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Sie erzürnten ihn durch ihre Höhn, / Durch ihre Bilder reizten sie ihn.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Das hörte Elohim und zürnte: / Er verwarf Israel ganz und gar.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Er verließ die Wohnung in Silo, / Das Zelt, das er unter Menschen errichtet.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Er ließ seine Macht gefangennehmen / Und gab seinen Ruhm in des Feindes Hand.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Er gab sein Volk dem Schwerte preis, / Und über sein Erbe zürnte er.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Ihre Jünglinge fraß das Feuer, / Ihren Jungfraun ward kein Hochzeitslied.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Ihre Priester fielen durchs Schwert, / Und ihre Witwen weinten nicht.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Da erwachte Adonái wie vom Schlaf, / Wie ein Held, dessen Mut der Wein gestärkt.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
Er schlug seine Feinde zurück, / Tat ihnen ewige Schande an.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Josefs Zelt verwarf er zwar, / Und Efraims Stamm erwählte er nicht.
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Sondern Judas Stamm erkor er, / Den Zionsberg, den er liebgewonnen.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Er baute hochragend sein Heiligtum, / Wie die Erde, die er auf ewig gegründet.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Er erwählte sich David, seinen Knecht, / Nahm ihn von den Hürden der Schafe.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Von den säugenden Schafen holte er ihn, / Daß er weide Jakob, sein Volk, / Und sein Erbteil Israel.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Er weidete sie auch mit lauterm Sinn / Und führte sie klug mit seiner Hand.
