Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
An Instructive Psalm. Asaph’s. Give ear, O my people, to mine instruction, Bend your ear to the sayings of my mouth;
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
I will open, in a parable, my mouth, I will pour forth enigmas out of antiquity; —
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Which we have heard, and come to know, And, our fathers, have recounted to us;
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
We will not withhold [them] from their children, To a later generation, recounting the praises of Yahweh, Even his might and his wonders which he wrought;
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
When he set up a testimony in Jacob, And, a law, appointed in Israel, —Which he commanded our fathers, That they might make them known to their children;
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
To the end, A later generation, might come to know, Children who should be born, Who should arise, and recount [them] to their children;
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
That they might set, in Elohim, their confidence, —And not forget the doings of El, But, his commandments, might observe;
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
And not become, like their fathers, a generation stubborn and rebellious, —A generation that fixed not their heart, Neither was their spirit, faithful with GOD.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
The sons of Ephraim—armed bowmen, Turned in the day of battle;
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
They kept not the covenant of God, And, in his law, refused to walk;
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
And forgat His doings, And his wonders which he had showed them:
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
In presence of their fathers, wrought he, wondrously, —In the land of Egypt—the field of Zoan:
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
He clave the sea, and caused them to pass through, And reared up the waters like a mound;
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
And led them, by a cloud, in the daytime, And all the night, by a light of fire;
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
He used to cleave rocks in the desert, And let them drink as out of mighty deeps;
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
And he brought forth streams out of the cliff, And caused waters to flow down, like rivers.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
But again, once more sinned they against him, Resisting the Most High in a land of drought:
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
They put GOD to the proof in their heart, By asking food to their mind:
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Yea they spake against Elohim, —They said, Can GOD prepare a table in the desert?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Lo! he hath smitten a rock, And waters, have gushed out, Yea, torrents, have rushed along, —Food also, can he give? Or provide flesh for his people?
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Therefore, Yahweh hearkened, and became wroth, —And, a fire, was kindled against Jacob, Moreover also, anger, mounted against Israel;
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Because, They believed not in God, Nor trusted in his salvation;
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Though he had commanded the skies above, And, the doors of the heavens, had opened;
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
And had rained on them manna to eat, And, the corn of the heavens, had given to them:
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
The food of the mighty, each one did eat, Nourishment, sent he them to the full;
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
He let loose an east wind in the heavens, Then guided he, in his might, a south wind;
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
And rained upon them flesh as the dust, And, like the sand of the seas, birds of wing;
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
And let them fall in the midst of their camp, —Round about their habitations.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
So they did eat and were abundantly filled, When, what they longed for, he had brought them: —
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
They had not turned away from what they had longed for, Yet was their food in their mouth,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
When, the anger of God, mounted against them, And he slew of their vigorous youths, And, the choice young men of Israel, caused he to bow down in death.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
For all this, sinned they still, And believed not in his wonders;
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
So he ended, in a breath, their days, And their years, in a sudden terror!
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
If he slew [of] them, then they sought him, Yea they turned, and did earnestly seek GOD;
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
And remembered that, Elohim, was their rock, Yea, EL Most High, their Redeemer:
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
So they spake him fair with their mouth, And, with their tongue, did promise him falsely;
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
But, their heart, was not fixed with him, Nor were they trusty in his covenant:
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Yet, he, full of compassion, would put a propitiatory-covering over iniquity, and not destroy, —Yea, many a time, turned he back his anger, And would not stir up all his wrath.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
So then he remembered, That, Flesh, they were, A Wind departing, that returneth not.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
How often they, Resisted him in the desert, Vexed him, in the waste:
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Yea they again put GOD to the test, And, to the Holy One of Israel, caused they sorrow:
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
They remembered not his hand—The day, When he ransomed them from the adversary;
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
When he set, in Egypt, his signs, And his wonders, in the plain of Zoan;
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
When he turned, into blood, their Nile-streams, And, their own rivers, could they not drink;
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
He sent among them, The gad-fly, and it devoured them, And the frog, and it despoiled them;
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
When he gave to the corn-locust their produce, And their toil, to the swarming locust;
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
He killed, with hail, their vine, And their sycomores, with frost:
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
When he gave up, to hail-storms, their beasts, And their cattle, to pestilent fevers;
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
He sent among them the heat of his anger, Wrath and indignation and distress, —A mission of messengers of misfortune:
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
He leveled a path for his anger, Withheld not, from death, their soul, But, their life—to the pestilence, he delivered:
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
So he smote, Every first-born in Egypt, The beginning of their strength, in the tents of Ham;
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
And he set forth, like sheep, his people, And guided them, like a flock in the desert;
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Yea he led them securely, and they dreaded not, And, their enemies, the sea did cover.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Then brought he them within his own holy bounds, The mountain-range, which his right hand made his own:
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
So he drave out, before them, [whole] nations, And allotted them, by line, an inheritance, And caused to dwell, in their own homes, the tribes of Israel.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
But they tested and resisted God Most High, And, his testimonies, did not observe;
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
But drew back and dealt treacherously, like their fathers, They turned aside, like deceitful bowmen;
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
And provoked him to anger with their high places, And, with their images, used to move him to jealousy.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
God heard and was wroth, And greatly abhorred Israel;
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
So he gave up the habitation of Shiloh, The tent he had set up among Men;
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Yea he gave up, into captivity, his strength, And his beauty into the hand of an adversary;
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
And delivered up, to the sword, his people, And, with his own inheritance, was he wroth;
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
His young men, were devoured by fire, And, his virgins, were not praised in song;
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
His priests, by the sword, did fall, And, his widows, were not able to bewail.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Then awoke, as one that had slept, Adonay, As a warrior exulting with wine!
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
So he smote his adversaries in the rear, Reproach age-abiding, laid he upon them.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Howbeit he rejected the tent of Joseph, And, the tribe of Ephraim, did not choose:
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
But made choice of the tribe of Judah, The mountain of Zion, which he loved;
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
And built, like the heights, his sanctuary, Like the earth, he founded it to times age-abiding.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
And made choice of David his servant, And took him from among the folds of the sheep:
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
From after the sucking ewes, he brought him in, —To be shepherd to Jacob his people, And to Israel, his inheritance.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
So he did shepherd them, according to the singleness of his heart, And, with the discernment of his hands, used he to guide them.
