Žalmy 78

1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

Mit Folk! vend dine Øren til min Lære, bøjer eders Øren til min Munds Tale!

2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

Jeg vil oplade min Mund med Ordsprog, jeg vil udgyde mørke Taler fra fordums Tid,

3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

dem, som vi have hørt og vide, og vore Fædre have fortalt os.

4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

Dette ville vi ikke dølge for deres Børn, for den Slægt, som kommer herefter, men forkynde Herrens megen Pris og hans Styrke og hans underfulde Gerninger, som han har gjort.

5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

Han oprettede et Vidnesbyrd i Jakob og satte en Lov i Israel, i hvilken han bød vore Fædre at kundgøre dem for deres Børn,

6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

paa det den Slægt, som kom herefter, de Børn, som skulde fødes, kunde vide det, at de kunde staa op og fortælle det for deres Børn,

7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

og at de maatte sætte deres Haab paa Gud og ikke glemme Guds Gerninger, men bevare hans Bud;

8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

og at de ikke skulde vorde som deres Fædre, en modvillig og genstridig Slægt, en Slægt, som ikke beredte sit Hjerte, og hvis Aand ikke holdt trofast ved Gud.

9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

Efraims Børn vare rustede Bueskytter, men svigtede paa Stridens Dag.

10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

De holdt ikke Guds Pagt og vægrede sig ved at vandre i hans Lov.

11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

Og de glemte hans Gerninger og hans underfulde Ting, som han havde ladet dem se.

12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

For deres Fædre havde han gjort Undere i Ægyptens Land, paa Zoans Mark.

13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

Han adskilte Havet og lod dem gaa igennem og optaarnede Vandet som en Dynge.

14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

Og han ledede dem om Dagen ved Skyen og den ganske Nat ved Ildens Lys.

15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

Han kløvede Klipper i Ørken og gav dem at drikke som af store Dyb.

16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

Og han lod Bække strømme frem af Klippen og lod Vand rinde ned som Floder.

17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

Men de bleve endnu ved med at synde imod ham, med at være genstridige imod den Højeste i Ørken.

18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

Og de fristede Gud i deres Hjerte, saa at de begærede Mad for deres Lyst.

19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

Og de talte imod Gud; de sagde: Mon Gud kan berede et Bord i Ørken?

20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

Se, han har slaget Klippen, saa at der flød Vand, og Bækkene løb over; mon han og kan give Brød; mon han kan skaffe Kød for sit Folk?

21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

Derfor, da Herren hørte det, blev han fortørnet; og en Ild optændtes imod Jakob, og en Vrede opkom imod Israel,

22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

fordi de ikke troede paa Gud og ikke forlode sig paa hans Frelse.

23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

Og han bød Skyerne heroventil og oplod Himlenes Døre.

24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

Og han lod Man regne paa dem til at æde og gav dem Himmelkorn.

25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

Hver aad de stærkes Brød; han sendte dem Mad til Mættelse.

26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

Han lod Østenvejr fare frem under Himmelen og førte Søndenvejr frem ved sin Styrke.

27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

Og han lod Kød regne ned over dem som Støv og flyvende Fugle som Havets Sand.

28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

Og han lod dem falde midt i sin Lejr, trindt omkring sine Boliger.

29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

Og de aade og bleve saare mætte; han tilførte dem det, som de havde faaet Lyst til.

30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

De havde ikke styret deres Lyst, deres Mad var endnu i deres Mund:

31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

Da opsteg Guds Vrede imod dem, og han ihjelslog nogle iblandt de kraftigste af dem; og han nedslog de unge Mænd i Israel.

32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

Med alt det syndede de endnu og troede ikke paa hans underfulde Gerninger.

33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Derfor lod han deres Dage svinde hen i Forfængelighed og deres Aar i Forskrækkelse.

34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

Naar han slog dem ihjel, da søgte de ham, og de vendte om og søgte Gud aarle.

35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

Og de kom i Hu, at Gud var deres Klippe, og Gud, den Højeste, deres Genløser.

36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

Men de talte slesk for ham med deres Mund og løj for ham med deres Tunger.

37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

Men deres Hjerte var ikke fast med ham, og de bleve ikke bestandige i hans Pagt.

38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

Dog, han er barmhjertig, han soner Misgerning og fordærver ikke; han vendte sin Vrede mangfoldige Gange bort fra dem og lod ej sin Harme helt bryde frem.

39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

Og han kom i Hu, at de vare Kød, et Aandepust, som farer hen og ej kommer tilbage.

40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

Hvor tit vare de genstridige imod ham i Ørken, bedrøvede ham i de øde Steder.

41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

Og de fristede Gud paany og mestrede den Hellige i Israel.

42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

De kom ikke hans Haand i Hu paa den Dag, da han udløste dem af Nød;

43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

da han satte sine Tegn i Ægypten og sine Undere paa Zoans Mark;

44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

da han forandrede deres Floder til Blod og deres Strømme, saa at de ikke kunde drikke af dem;

45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

og han sendte alle Haande Utøj paa dem, som aad dem, og Frøer, som voldte dem Fordærvelse;

46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

og han gav Kornormen deres Grøde og Græshoppen deres Arbejde;

47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

han slog deres Vintræer med Hagelen og deres Morbærtræer med Isstykker;

48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

og han overantvordede deres Dyr til Hagelen og deres Kvæg til Lynene;

49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

han sendte sin grumme Vrede paa dem, Harme og Fortørnelse og Angest, en Sending af Ulykkesbud;

50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

han banede Vej for sin Vrede, han sparede ikke deres Sjæl fra Døden, og han overantvordede deres Liv til Pesten;

51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

og han slog alle førstefødte i Ægypten, Kraftens Førstegrøde i Kams Telte;

52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

men sit Folk lod han drage ud som Faareflokken og førte dem i Ørken som Hjorden;

53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

og han ledede dem tryggelig, at de ikke flygtede; men Havet skjulte deres Fjender.

54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

Og han førte dem til sin Helligheds Landemærke, til dette Bjerg, som hans højre Haand havde forhvervet;

55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

og han uddrev Hedningerne for deres Ansigt og lod disses Land tilfalde dem som Arvedel; og han lod Israels Stammer bo i deres Telte.

56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

Men de fristede Gud, den Højeste, og vare genstridige imod ham og agtede ikke paa hans Vidnesbyrd.

57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

Og de vendte sig bort og bleve troløse som deres Fædre, de sloge tilbage som en falsk Bue.

58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

Og de opirrede ham ved deres Høje og gjorde ham nidkær ved deres udskaarne Billeder.

59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

Der Gud det hørte, da blev han fortørnet, og han foragtede Israel saare.

60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

Han forlod Boligen i Silo, det Paulun, som han havde sat til at bo udi iblandt Menneskene.

61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

Og han gav sin Magt i Fangenskab og sin Herlighed i Fjendens Haand.

62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

Og han overantvordede sit Folk til Sværd og fortørnedes paa sin Arv.

63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

Ild fortærede deres unge Mandskab, og deres Jomfruer fik ingen Brudesang.

64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

Deres Præster faldt for Sværdet, og deres Enker begræd dem ikke.

65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

Da opvaagnede Herren som en sovende, som en Helt, der jubler af Vin.

66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

Og han slog sine Fjender tilbage, han gjorde dem en evig Skam.

67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

Og han forkastede Josefs Telt og udvalgte ikke Efraims Stamme;

68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

men han udvalgte Judas Stamme, Zions Bjerg, som han elskede.

69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

Og han byggede sin Helligdom lig Højderne, lig Jorden, hvilke han har grundfæstet evindelig.

70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

Og han udvalgte David, sin Tjener, og tog ham fra Faarestierne;

71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

fra Faarene, som gave Die, lod han ham komme at vogte Jakob sit Folk og Israel sin Arv.

72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.

Og han vogtede dem efter sit Hjertes Oprigtighed og ledede dem med forstandig Haand.