Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Ki he Takimuʻa ko Situtuni, ko e Saame ʻa ʻAsafi. Naʻa ku tangi ki he ʻOtua ʻaki hoku leʻo; ʻio, ki he ʻOtua ʻaki hoku leʻo pea ne tokanga kiate au.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
ʻI he ʻaho ʻo ʻeku mamahi naʻaku kumi ki he ʻEiki: naʻe aʻu pe ʻeku mamahi ʻi he poʻuli, pea ʻikai tuku: naʻe liʻaki ʻe hoku laumālie ʻae fakafiemālie.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Naʻaku manatu ki he ʻOtua, pea u mamahi ai: naʻaku fakalaulauloto, pea naʻe lōmekina hoku laumālie. (Sila)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
ʻOku ke pule ke ʻā hoku mata: ʻoku lahi ʻeku mamahi, ko ia ʻoku ʻikai ai te u faʻa lea.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Naʻaku fakamanatu ki he ngaahi ʻaho ʻi muʻa, ki he ngaahi taʻu ʻi he ngaahi kuonga ʻi muʻa.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
ʻOku ou fakamanatu, ki heʻeku hiva ʻi he poʻuli: ʻoku ou fakakaukau mo hoku loto: pea naʻe ʻeke lahi ʻa hoku laumālie.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“ʻE liʻaki maʻuaipē ʻe Sihova? Pea ʻe ʻikai te ne toe finangalo ʻofa mai?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Kuo mole ʻaupito ʻo taʻengata ʻa ʻene ʻaloʻofa? Pe kuo taʻehoko ʻene talaʻofa ki he toʻutangata mo e toʻutangata?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Kuo ngalo ʻi he ʻOtua ke fai ʻofa? Kuo ne tāpuni ʻi he houhau ʻa ʻene ngaahi ʻaloʻofa ongongofua?” (Sila)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Pea ne u pehē, “Ko ʻeku vaivai eni ka te u manatu ki he ngaahi taʻu ʻoe nima toʻomataʻu ʻoe Fungani Māʻolunga.”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Te u manatu ki he ngaahi ngāue ʻa Sihova: ko e moʻoni te u manatu ki hoʻo ngaahi mana ʻi muʻa.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Te u fakalaulauloto foki ki hoʻo ngāue kotoa pē, ʻo talanoa ki hoʻo ngaahi faianga.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
ʻE ʻOtua, ko ho hala ʻoku ʻi he faletapu: ko hai ha ʻOtua ʻoku lahi ʻo hangē ko hotau ʻOtua!
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ko koe ko e ʻOtua ʻoku fai ʻae ngaahi meʻa fakaofo: kuo ke fakahā ho mālohi ʻi he lotolotonga ʻoe kakai.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Naʻa ke huhuʻi ʻaki ho nima ʻa ho kakai, ko e ngaahi foha ʻo Sēkope mo Siosefa. (Sila)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Naʻe mamata kiate koe ʻae ngaahi vai, ʻE ʻOtua, naʻe mamata kiate koe ʻae ngaahi vai; pea naʻa nau manavahē: naʻe ngaueue foki ʻae ngaahi loloto.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Naʻe lilingi ʻae vai ʻe he ngaahi ʻao: naʻe fakaʻuʻulu mei he langi ʻae longoaʻa: pea naʻe puna foki hoʻo ngaahi ngahau ki he mamaʻo.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Naʻe ʻi he langi ʻae leʻo ʻo hoʻo mana: naʻe fakamaama ʻaki ʻa māmani ʻae ngaahi ʻuhila: naʻe tetetete mo ngalulu ʻae fonua.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Ko ho hala ʻoku ʻi he tahi, mo ho hāʻeleʻanga ʻoku ʻi he vai lahi, pea ʻoku ʻikai ʻilonga ʻa ho ngaahi ʻaluʻanga.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Naʻa ke tataki atu ho kakai ʻo hangē ko e fanga sipi ʻi he nima ʻo Mōsese mo ʻElone.
