Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Estaba clamando a Dios con mi voz; a Dios clamé con mi voz, y él me escuchó.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
En el día de mi aflicción, mi corazón se volvió hacia el Señor: mi mano estaba extendida en la noche sin descanso; mi alma rehusaba ser consolada.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Mantendré a Dios en la memoria, con sonidos de dolor; mis pensamientos están turbados, y mi espíritu está vencido. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Mantienes mis ojos del sueño; Estoy tan preocupado que no llegan las palabras.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Mis pensamientos se remontan a los días del pasado, a los años que ya pasaron.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
El recuerdo de mi canción vuelve a mí en la noche; y meditaba en mi corazón; mi espíritu se preguntaba.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
¿El Señor me apartará para siempre? ¿Ya no será amable?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
¿Su misericordia se ha ido para siempre? tiene su palabra a nada?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
¿Ha olvidado Dios el recuerdo de su compasión? ¿Sus misericordias son cerradas por su ira? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Y dije: Es un peso sobre mi espíritu; pero tendré en cuenta los años de la diestra del Altísimo.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Tendré en cuenta las obras de JAH: mantendré el recuerdo de tus maravillas pasadas.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Pensaré en todo tus obras. mientras mi mente repasa tus actos de poder.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Tu camino, oh Dios, es santo: ¿Que dios es tan grande como nuestro Dios?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tú eres el Dios que hace obras de poder; has hecho clara tu fuerza para las naciones.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Con tu brazo has hecho libre a tu pueblo, los hijos de Jacob y José. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Te vieron las aguas, oh Dios; las aguas te vieron, tenían miedo; incluso el abismo estaba turbado.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Las nubes enviaron agua; los cielos emitían un sonido; y relámpagos por todas partes.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
La voz de tu trueno comenzó a rodar; el mundo estaba ardiendo con la luz de la tormenta; la tierra estaba temblando.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Tu camino estaba en el mar, y tu camino en las grandes aguas; no había conocimiento de tus pasos.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Estabas guiando a tu pueblo como un rebaño, por la mano de Moisés y Aarón.
