Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Mi voz se levanta a ʼElohim y clamaré. Mi voz se levanta a ʼElohim, Y Él me oirá.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

En el día de mi angustia busqué a ʼAdonay. A Él levanté mi mano de noche sin descanso. Mi alma rehusaba ser consolada.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Me acuerdo de ʼElohim y me conmuevo. Me lamento y mi espíritu desmaya. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Mantienes mis párpados abiertos. Estoy turbado y no puedo hablar.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Consideré los días de antaño, Los años de tiempos pasados.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Recuerdo mi canto en la noche. Medito en mi corazón, Y mi espíritu escudriña:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

¿Desechará ʼAdonay para siempre, Y no volverá a ser favorable?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¿Cesó por completo su misericordia? ¿Se extinguió para siempre su promesa?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

¿Olvidó ʼEL ser bondadoso? ¿En su ira retiró su compasión? (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Entonces dije: Es mi enfermedad: Que la mano derecha de ʼElyón cambió.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Me acordaré de las obras de YA, ¡Sí! Recordaré tus maravillas de antaño.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Meditaré en toda tu obra, Y hablaré sobre tus proezas.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

¡Oh ʼElohim, santo es tu camino! ¿Cuál ʼelohim es tan grande como nuestro ʼElohim?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tú eres el ʼElohim que obra maravillas. Hiciste notorio entre los pueblos tu poder.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Con tu poder redimiste a tu pueblo, A los hijos de Jacob y de José. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Te vieron las aguas, oh ʼElohim. Las aguas te vieron y se angustiaron. Los abismos también se estremecieron.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Espesas nubes derramaron agua. Los nubarrones tronaron. También tus flechas centellaron.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

El ruido de tu trueno estaba en el remolino de viento. Los relámpagos iluminaron el mundo. Tembló y se estremeció la tierra.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Abriste tu camino en el mar Y tus senderos en las aguas caudalosas, Para que tus pisadas no fueran conocidas.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Como un rebaño guiaste a tu pueblo Por medio de Moisés y Aarón.