Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Para el músico jefe. Para Jeduthun. Un salmo de Asaf. ¡Mi grito va a Dios! De hecho, clamo a Dios por ayuda, y que me escuche.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

En el día de mi angustia busqué al Señor. Mi mano se extendió en la noche, y no se cansó. Mi alma se negaba a ser consolada.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Me acuerdo de Dios y gimo. Me quejo, y mi espíritu está abrumado. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Mantienes mis párpados abiertos. Estoy tan preocupado que no puedo hablar.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

He considerado los días de antaño, los años de la antigüedad.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Recuerdo mi canción en la noche. Considero en mi propio corazón; mi espíritu indaga diligentemente:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

“¿Nos rechazará el Señor para siempre? ¿Ya no será favorable?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¿Se ha desvanecido para siempre su amorosa bondad? ¿Falla su promesa por generaciones?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

¿Se ha olvidado Dios de ser bondadoso? ¿Acaso ha retenido su compasión por la ira?” (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Entonces pensé: “Voy a apelar a esto: los años de la mano derecha del Altísimo”.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Recordaré los hechos de Yah; porque recordaré tus maravillas de antaño.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

También meditaré en todo tu trabajo, y considera tus acciones.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Tu camino, Dios, está en el santuario. ¿Qué dios es tan grande como Dios?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tú eres el Dios que hace maravillas. Has dado a conocer tu fuerza entre los pueblos.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Has redimido a tu pueblo con tu brazo, los hijos de Jacob y José. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Las aguas te vieron, Dios. Las aguas te vieron y se retorcieron. Las profundidades también se convulsionaron.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Las nubes derramaron agua. Los cielos resonaron con truenos. Sus flechas también parpadearon.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

La voz de tu trueno estaba en el torbellino. Los relámpagos iluminaron el mundo. La tierra tembló y se estremeció.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu camino fue a través del mar, sus caminos a través de las grandes aguas. Tus pasos no se conocían.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Guías a tu pueblo como un rebaño, por la mano de Moisés y Aarón.