Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Para Jedutún, el director del coro. Un salmo de Asaf. Clamo a Dios pidiendo su ayuda. Sí, incluso a gritos. ¡Si tan solo Dios me oyera!

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Cuando estuve en aflicción oré al Señor. Toda la noche levanté mis manos al cielo en oración a él, pero no pude hallar consuelo alguno.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Medité en Dios con gemidos; pensé en él pero solo siento desconsuelo. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

No me dejas dormir. Estaba tan afligido que no podía ni hablar.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Pienso en los viejos tiempos, que fueron hace tantos años.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Recuerdo los cantos que solía cantar por las noches. Medito entonces y me pregunto:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

¿Se habrá cansado el Señor de mi para siempre? ¿Volverá nuevamente a agradarse de mi?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¿Se habrá apagado para siempre su amor inagotable? ¿Se acabaron sus promesas?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

¿Se ha olvidado Dios de su bondad? ¿Habrá cerrado de un portazo las puertas a su compasión? (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Entonces dije: “Lo que más me duele es que el Señor ya no me trata como antes”.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Recuerdo lo que has hecho, Señor. Recuerdo las maravillas que hiciste hace mucho tiempo.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Meditaré en todo lo que has logrado. Pensaré en tus actos.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Señor, tus caminos son santos. ¿Hay algún dios tan grande como tú?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tú eres el Dios que hace maravillas. Has revelado tu poder a las naciones.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Con tu fuerza salvaste a tu pueblo, a los descendientes de Jacob y José. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Cuando las aguas te vieron y temblaron. ¡Sí! ¡Temblaron hasta las profundidades!

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Las nubes derramaron lluvia, el trueno retumbó en los cielos y tus relámpagos volaban como flechas.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Tu trueno retumbó desde el torbellino, y los relámpagos iluminaron el mundo. La tierra temblaba y se estremecía.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu camino conducía al mar, y pasaba por el mar profundo. Aun así tus huellas eran invisibles.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Guiaste a tu pueblo como un rebaño, pastoreado por Moisés y Aarón.