Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Al maestro de coro. A Iditún. Salmo de Asaf. Mi voz sube hacia Dios y clama; mi voz va hasta Dios para que me oiga.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

En el día de mi angustia busco al Señor; de noche, mis manos se extienden sin descanso, y mi alma rehúsa el consuelo.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Si pienso en Dios tengo que gemir; si cavilo, mi espíritu desfallece.

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tú mantienes insomnes mis ojos; estoy perturbado, incapaz de hablar.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Pienso en los días antiguos y considero los años eternos.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Por la noche medito en mi corazón, reflexiono y mi espíritu inquiere:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

¿Es que nos desechará el Señor por todos los siglos? ¿No volverá a sernos favorable?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¿Se habrá agotado para siempre su bondad? ¿Será vana su promesa hecha para todas las generaciones?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

¿Se habrá olvidado Dios de su clemencia? o ¿en su ira habrá contenido su misericordia?

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Y dije: “Este es mi dolor: que la diestra del Altísimo haya cambiado.”

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Recordaré los hechos de Yahvé; sí, me acuerdo de tus antiguas maravillas;

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

medito todas tus obras y peso tus hazañas.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Santo es tu camino, oh Dios, ¿Qué Dios hay tan grande como el Dios nuestro?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tú eres el Dios que obra prodigios, y has dado a conocer a los pueblos tu poder.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Redimiste con tu brazo a tu pueblo, a los hijos de Jacob y de José.

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Las aguas te vieron, oh Dios, te vieron las aguas, y temblaron; hasta los abismos se estremecieron.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Aguas derramaron las nubes, los cielos hicieron oír su voz, y volaron tus dardos.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Tu trueno sonó en el torbellino, los relámpagos iluminaron el mundo; se conmovió y tembló la tierra.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu camino se abrió a través del mar, y tus sendas sobre inmensas aguas, sin que aparecieran las huellas de tus pisadas.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Y Tú mismo guiaste a tu pueblo como un rebaño, por mano de Moisés y de Aarón.