Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Glas moj ide k Bogu, i ja prizivljem njega; glas moj ide k Bogu, i on æe me uslišiti.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
U dan tuge svoje tražih Gospoda; noæu je ruka moja podignuta, i ne spušta se; duša moja neæe da se utješi.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Pominjem Boga, i uzdišem; razmišljam, i trne duh moj.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Držim oèi svoje da su budne; klonuo sam, i ne mogu govoriti.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Prebrajam stare dane i godine od vijekova.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Opominjem se pjesama svojih noæu; razgovaram se sa srcem svojim, i ispitujem duh svoj:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“Zar æe se dovijeka gnjeviti na nas Gospod, i neæe više ljubiti?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Zar je zasvagda prestala milost njegova, i rijeè se prekinula od koljena na koljeno?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Zar je zaboravio milostiv biti i u gnjevu zatvorio milosrðe svoje?”
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
I rekoh: žalosna je za mene ova promjena desnice višnjega.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Pamtim djela Gospodnja; pamtim preðašnje èudo tvoje.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Mislio sam o svijem djelima tvojim, razmišljao o radnji tvojoj;
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Bože! put je tvoj svet; koji je Bog tako velik kao Bog naš?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ti si Bog, koji si èinio èudesa, pokazivao silu svoju meðu narodima;
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Mišicom si odbranio narod svoj, sinove Jakovljeve i Josifove.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Vidješe te vode, Bože, vidješe te vode, i ustreptaše, i bezdane se zadrmaše.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Iz oblaka lijaše voda, oblaci davahu glas, i strijele tvoje leæahu.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Grmljahu gromovi tvoji po nebu; munje tvoje sijevahu po vasiljenoj, zemlja se tresijaše i njihaše.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Po moru bijaše put tvoj, i staze tvoje po velikoj vodi, i trag tvoj ne poznavaše se.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Vodio si narod svoj kao ovce rukom Mojsijevom i Aronovom.
