Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Salmo de Asafe, para o regente, conforme “Jedutum”: Clamo a Deus com minha voz, minha voz a Deus; e ele inclinará seus ouvidos a mim.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
No dia da minha angústia busquei ao Senhor; minha mão estava continuamente estendida; minha alma não se deixava consolar.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Eu ficava me lembrando de Deus, e gemendo; ficava pensativo, e meu espírito desfalecia. (Selá)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Tu mantiveste abertas as pálpebras dos meus olhos; eu estava perturbado, e não conseguia falar.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Eu ficava imaginando os dias antigos, e os anos passados.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
De noite eu me lembrava de minha canção; meditava em meu coração; e meu espírito ficava procurando [entender].
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Será que o Senhor rejeitará para sempre? E nunca mais mostrará seu favor?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
A sua bondade se acabou para sempre? Ele deu fim à [sua] promessa de geração em geração?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Deus se esqueceu de ter misericórdia? Ele encerrou suas compaixões por causa de sua ira? (Selá)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Então eu disse: Esta é a minha dor: os anos em que a mão do Altíssimo [agia].
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Eu me lembrarei das obras do SENHOR; porque me lembrarei de tuas antigas maravilhas.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Meditarei em todos as tuas obras, e falarei de teus feitos.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Deus, santo [é] o teu caminho; quem é deus [tão] grande como [nosso] Deus?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tu [és] o Deus que faz maravilhas; tu fizeste os povos conhecerem teu poder.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Com [teu] braço livraste teu povo, os filhos de Jacó e de José. (Selá)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
As águas te viram, ó Deus; as águas te viram, [e] tremeram; também os abismos foram abalados.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Grandes nuvens derramaram muitas águas; os céus fizeram barulho; e também tuas flechas correram de um lado ao outro.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
O ruído de teus trovões [estava] nos ventos; relâmpagos iluminaram ao mundo; a terra se abalou e tremou.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Pelo mar [foi] teu caminho; e tuas veredas por muitas águas; e tuas pegadas não foram conhecidas.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Guiaste a teu povo como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Arão.
