Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Til songmeisteren, for Jedutun; ein salme av Asaf. Eg ropar til Gud, og eg vil skrika; eg ropar til Gud, og han vil venda øyra til meg.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Den Dagen eg er i naud, søkjer eg Herren, um natti retter eg ut handi, og ho vert ikkje trøytt, mi sjæl vil ikkje lata seg trøysta.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Eg vil koma Gud i hug og sukka, eg vil tenkja etter, og mi ånd vanmegtast. (Sela)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Du held augo mine vakande, eg er uroleg og talar ikkje.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Eg tenkjer på fordoms dagar, på lengst framfarne år.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Eg vil koma i hug min strengleik um natti, i mitt hjarta vil eg grunda, og mi ånd vil ransaka.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Vil Herren æveleg støyta burt? vil han ikkje lenger visa nåde?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Er det for all tid ute med hans miskunn? Hev hans lovnad vorte upp i inkje frå ætt til ætt?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Hev Gud gløymt å vera nådig? Eller hev han i vreide stengt for sin godhug? (Sela)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Eg segjer: Dette er mi plåga, det er år frå høgre handi til den Høgste.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Eg vil forkynna Herrens gjerningar, for eg vil minnast dine under frå fordoms tid.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Og eg vil tenkja etter alt ditt verk, og på dine store gjerningar vil eg grunda.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Gud, i heilagdom er din veg, kven er ein gud, stor som Gud?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Du er den Gud som gjer under; du hev kunngjort din styrke millom folkeslagi.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Du hev løyst ditt folk ut med velde, borni åt Jakob og Josef. (Sela)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Vatni såg deg, Gud, vatni såg deg og bivra, ja, djupi skalv.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Skyerne gav vatn, himmelen dunde, ja, dine piler flaug ikring.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Di tora dunde i kvervelstormen, eldingar lyste upp jordriket, jordi skalv og riste.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

I havet gjekk din veg, og dine stigar gjenom store vatn, og dine fotspor vart ikkje kjende.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Du førde ditt folk som ei hjord ved handi åt Moses og Aron.