Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Psalmus Asaph, in finem, pro Idithum. Voce mea ad Dominum clamavi: voce mea ad Deum, et intendit mihi.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In die tribulationis meae Deum exquisivi, manibus meis nocte contra eum: et non sum deceptus. Renuit consolari anima mea,
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
memor fui Dei, et delectatus sum, et exercitatus sum: et defecit spiritus meus.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Anticipaverunt vigilias oculi mei: turbatus sum, et non sum locutus.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Cogitavi dies antiquos: et annos aeternos in mente habui.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Et meditatus sum nocte cum corde meo, et exercitabar, et scopebam spiritum meum.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Numquid in aeternum proiiciet Deus: aut non apponet ut complacitior sit adhuc?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Aut in finem misericordiam suam abscindet, a generatione in generationem?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Aut obliviscetur misereri Deus? aut continebit in ira sua misericordias suas?
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Et dixi nunc coepi: haec mutatio dexterae Excelsi.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Memor fui operum Domini: quia memor ero ab initio mirabilium tuorum,
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Et meditabor in omnibus operibus tuis: et in adinventionibus tuis exercebor.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Deus in sancto via tua: quis Deus magnus sicut Deus noster?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
tu es Deus qui facis mirabilia. Notam fecisti in populis virtutem tuam:
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
redemisti in brachio tuo populum tuum, filios Iacob, et Ioseph.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Viderunt te aquae Deus, viderunt te aquae: et timuerunt, et turbatae sunt abyssi.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Multitudo sonitus aquarum: vocem dederunt nubes. Etenim sagittae tuae transeunt:
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
vox tonitrui tui in rota. Illuxerunt coruscationes tuae orbi terrae: commota est et contremuit terra.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
In mari via tua, et semitae tuae in aquis multis: et vestigia tua non cognoscentur.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Deduxisti sicut oves populum tuum, in manu Moysi et Aaron.
