Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

エドトンの體にしたがひて伶長にうたはしめたるアサフのうた 我わがこゑをあげて神によばはん われ聲を神にあげなばその耳をわれにかたぶけたまはん

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

わがなやみの日にわれ主をたづねまつれり 夜わが手をのべてゆるむることなかりき わがたましひは慰めらるるをいなみたり

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

われ神をおもひいでて打なやむ われ思ひなげきてわが霊魂おとろへぬ (セラ)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

なんぢはわが眼をささへて閉がしめたまはず 我はものいふこと能はぬほどに惱みたり

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

われむかしの日いにしへの年をおもへり

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

われ夜わが歌をむもひいづ 我わが心にてふかくおもひわが霊魂はねもころに尋ねもとむ

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

主はとこしへに棄たまふや 再びめぐみを垂たまはざるや

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

その憐憫はのこりなく永遠にさり そのちかひは世々ながく廃れたるや

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

神は恩をほどこすことを忘れたまふや 怒をもてそのあはれみを絨たまふや (セラ)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

斯るときに我いへらく此はただわが弱きがゆゑのみいで至上者のみぎの手のもろもろの年をおもひいでん

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

われヤハの作爲をのべとなへん われ往古よりありし汝がくすしきみわざを思ひいたさん

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

また我なんぢのすべての作爲をおもひいで汝のなしたまへることを深くおもはん

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

紳よなんぢの途はいときよし 神のごとく大なる神はたれぞや

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

なんぢは奇きみわざをなしたまへる神なり もろもろの民のあひだにその大能をしめし

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

その臂をもてヤコブ、ヨセフの子輩なんぢの民をあがなひたまへり (セラ)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

かみよ大水なんぢを見たり おほみづ汝をみてをののき淵もまたふるへり

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

雲はみづをそそぎいだし空はひびきをいだし なんぢの矢ははしりいでたり

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

なんぢの雷鳴のこゑは暴風のうちにありき 電光は世をてらし地はふるひうごけり

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

なんぢの太道は海のなかにあり なんぢの徑はおほみづの中にあり なんぢの蹤跡はたづねがたかりき

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

なんぢその民をモーセとアロンとの手によりて羊の群のごとくみちびきたまへり