Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

a karmesternek. Jedútún számára. Ászáftól. Zsoltár. Hangommal az Istenhez hadd kiáltok, hangommal az Istenhez, és ő figyel reám.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Szorultságom napján az Urat kerestem; kezem éjjel kinyújtva van s nem dermed meg, vonakodott lelkem megvigasztalódni.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Istenre ha emlékezem, sóhajtanom kell; ha gondolkodom, elborul lelkem. Széla.

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tartod szemem őrzőit, nyugtalankodom s nem beszélhetek.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Elgondolom a hajdankor napjait, az ősidőknek éveit.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Ha emlékezem éjjel hárfajátékomra, gondolkodnom kell szívemben és fürkész lelkem:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Örökre elvet-e az Úr és nem fog már többé kedvelni?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Megszünt-e kegyelme mindenkorra, elfogyott-e az igéret nemzedékre meg nemzedékre?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Elfelejtett-e könyörülni Isten, avagy haragban elzárta-e irgalmát? Széla.

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Azt mondtam: az a szenvedésem, hogy megváltozott a legfelsőnek jobbja.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Emlékezem Jáh cselekedeteire, midőn emlékezem hajdankori csodádról;

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

elmélkedem minden tettedről és cselekményeiden elgondolkodom.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Isten, szentségben van az utad; ki oly nagy isten, mint az Isten?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Te vagy az Isten, ki csodát mível, tudattad a népek közt erődet.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Megváltottad karoddal népedet, Jákób és József fiait. Széla.

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Láttak téged a vizek, oh Isten, láttak a vizek, megremegtek, meg is reszkettek a mélységek.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Vizet ömlesztettek a felhők, dörejt hallattak a fellegek, nyilaid is szerte jártak;

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

hallik dörgésed a forgatagban, megvilágították villámok a világot, megreszketett és megrendült a föld.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tengeren át volt utad és ösvényed nagy vizeken, és nyomdokaid nem voltak fölismerhetők.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Vezetted népedet, mint juhokat, Mózes és Áron által.