Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Au maître chantre préposé aux Jeduthunites. Cantique d'Asaph. Ma voix s'élève à Dieu, et je prie; ma voix s'élève à Dieu, ô qu'il m'écoute!
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Dans mon jour d'angoisse je cherche le Seigneur; la nuit mes mains sont tendues, et ne se lassent point; mon âme repousse la consolation.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Je pense à Dieu, et je gémis, je réfléchis, et mon esprit se voile. (Pause)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Tu tiens mes paupières éveillées, je suis agité, et je ne puis parler.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Je repasse les jours de jadis, les années d'autrefois,
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
je me rappelle mes chants de la nuit, je réfléchis en mon cœur, et mon esprit cherche.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Le Seigneur rejettera-t-Il à jamais, ne sera-t-Il plus désormais propice?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Pour toujours sa grâce a-t-elle cessé, en est-ce fait de la promesse à perpétuité?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Dieu a-t-Il oublié la pitié, et dans sa colère arrêté le cours de ses compassions? (Pause)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Et je dis: Voici ce qui me fait souffrir: la droite du Très-haut n'est plus la même…
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Je veux rappeler les actes de l'Éternel; car je me rappelle tes miracles d'autrefois;
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
et je veux méditer sur toutes tes œuvres, et considérer tes hauts faits.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O Dieu, ta voie est sainte; quel Dieu est grand comme Dieu?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tu es le Dieu qui fais des miracles! Tu as manifesté ta puissance parmi les peuples.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
De ton bras tu délivras ton peuple, les enfants de Jacob et de Joseph. (Pause)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Les eaux t'ont vu, ô Dieu, les eaux t'ont vu, et ont tremblé, et les flots ont été ébranlés.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Les nuages ont épandu les eaux, et les nues ont fait entendre une voix, et tes flèches volèrent.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Ton tonnerre éclata en roulements, les éclairs illuminèrent le monde. La terre s'émut et trembla.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
La mer fut ton chemin, et les grandes eaux, tes sentiers; et l'on ne put reconnaître tes traces.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Comme un troupeau tu conduisis ton peuple, par les mains de Moïse et d'Aaron.
