Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Au chef des chantres. D’après Jeduthun. Psaume d’Asaph. Ma voix s’élève à Dieu, et je crie; Ma voix s’élève à Dieu, et il m’écoutera.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; La nuit, mes mains sont étendues sans se lasser; Mon âme refuse toute consolation.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Je me souviens de Dieu, et je gémis; Je médite, et mon esprit est abattu. (Pause)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tu tiens mes paupières en éveil; Et, dans mon trouble, je ne puis parler.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Je pense aux jours anciens, Aux années d’autrefois.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Je pense à mes cantiques pendant la nuit, Je fais des réflexions au-dedans de mon cœur, Et mon esprit médite.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours? Ne sera-t-il plus favorable?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Sa bonté est-elle à jamais épuisée? Sa parole est-elle anéantie pour l’éternité?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Dieu a-t-il oublié d’avoir compassion? A-t-il, dans sa colère, retiré sa miséricorde? (Pause)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Je dis: Ce qui fait ma souffrance, C’est que la droite du Très-Haut n’est plus la même…

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Je rappellerai les œuvres de l’Éternel, Car je me souviens de tes merveilles d’autrefois;

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Je parlerai de toutes tes œuvres, Je raconterai tes hauts faits.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O Dieu! Tes voies sont saintes; Quel dieu est grand comme Dieu?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tu es le Dieu qui fait des prodiges; Tu as manifesté parmi les peuples ta puissance.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Par ton bras tu as délivré ton peuple, Les fils de Jacob et de Joseph. (Pause)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Les eaux t’ont vu, ô Dieu! Les eaux t’ont vu, elles ont tremblé; Les abîmes se sont émus.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Les nuages versèrent de l’eau par torrents, Le tonnerre retentit dans les nues, Et tes flèches volèrent de toutes parts.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Ton tonnerre éclata dans le tourbillon, Les éclairs illuminèrent le monde; La terre s’émut et trembla.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu te frayas un chemin par la mer, Un sentier par les grandes eaux, Et tes traces ne furent plus reconnues.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, Par la main de Moïse et d’Aaron.