Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Au chef de musique. Sur Jeduthun. D’Asaph. Psaume. Ma voix s’adresse à Dieu, et je crierai; ma voix s’adresse à Dieu, et il m’écoutera.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Au jour de ma détresse j’ai cherché le Seigneur; ma main était étendue durant la nuit et ne se lassait point; mon âme refusait d’être consolée.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Je me souvenais de Dieu, et j’étais agité; je me lamentais, et mon esprit défaillait. (Sélah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Tu tiens ouvertes mes paupières; je suis inquiet, et je ne parle pas.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Je pense aux jours d’autrefois, aux années des siècles passés.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Je me souviens, de nuit, de mon cantique; je médite en mon cœur, et mon esprit cherche diligemment.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours? et ne montrera-t-il plus sa faveur?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Sa bonté a-t-elle cessé pour toujours? Sa parole a-t-elle pris fin de génération en génération?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Dieu a-t-il oublié d’user de grâce? A-t-il enfermé ses miséricordes dans la colère? (Sélah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Et je dis: C’est ici mon infirmité; – [je me souviendrai des] années de la droite du Très-haut,
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Je me souviendrai des œuvres de Jah; car je me souviendrai de tes merveilles d’autrefois,
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Et je penserai à toute ton œuvre, et je méditerai tes actes.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Ô Dieu! ta voie est dans le lieu saint. Où y a-t-il un dieu grand comme Dieu?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Toi, tu es le Dieu qui fais des merveilles; tu as fait connaître ta puissance parmi les peuples.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Tu as racheté par [ton] bras ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. (Sélah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Les eaux t’ont vu, ô Dieu! les eaux t’ont vu, elles ont tremblé; les abîmes aussi se sont émus.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Les nuées ont versé des eaux, les nuages ont fait retentir une voix, et tes flèches se sont promenées.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
La voix de ton tonnerre était dans le tourbillon, les éclairs ont illuminé le monde; la terre en a été émue et a tremblé.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Ta voie est dans la mer, et tes sentiers dans les grandes eaux; et tes traces ne sont pas connues.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d’Aaron.
