Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Au maître de chant, ... Idithun. Psaume d’Asaph. Ma voix s’élève vers Dieu, et je crie; ma voix s’élève vers Dieu: qu’il m’entende!
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; mes mains sont étendues la nuit sans se lasser; mon âme refuse toute consolation.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Je me souviens de Dieu, et je gémis; je médite, et mon esprit est abattu. — Séla.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Tu tiens mes paupières ouvertes; et, dans mon agitation, je ne puis parler.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Alors je pense aux jours anciens, aux années d’autrefois.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Je me rappelle mes cantiques pendant la nuit, je réfléchis au dedans de mon cœur, et mon esprit se demande:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
« Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours, ne sera-t-il plus favorable?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Sa bonté est-elle épuisée pour jamais, en est-ce fait de ses promesses pour les âges futurs?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Dieu a-t-il oublié sa clémence, a-t-il, dans sa colère, retiré sa miséricorde? » — Séla.
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Je dis: « Ce qui fait ma souffrance, c’est que la droite du Très-Haut a changé! »
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Je veux rappeler les œuvres de Yahweh, car je me souviens de tes merveilles d’autrefois,
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Je veux réfléchir sur toutes tes œuvres, et méditer sur tes hauts faits.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O Dieu, tes voies sont saintes: quel Dieu est grand comme notre Dieu?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tu es le Dieu qui fait des prodiges; tu as manifesté ta puissance parmi les nations.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Par ton bras, tu as délivré ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. — Séla.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Les eaux t’ont vu, ô Dieu, les eaux t’ont vu, et elles ont tremblé; les abîmes se sont émus.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Les nuées déversèrent leurs eaux, les nues firent entendre leur voix, et tes flèches volèrent de toutes parts.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Ton tonnerre retentit dans le tourbillon; les éclairs illuminèrent le monde; la terre frémit et trembla.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
La mer fut ton chemin, les grandes eaux ton sentier, et l’on ne put reconnaître tes traces.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d’Aaron.
