Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
I cry out to God; I cry aloud to him, and he hears me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Whenever have trouble, I pray to the Lord; all during the night I lift up my hands while I pray, [but] nothing causes me to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
When I think about God, I (despair/think that he will never help me); when I meditate about him, I am discouraged.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
[All during the night] he prevents me from sleeping; I am very worried, with the result that I do not know what to say.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I think about days that have passed; I remember [what happened in] previous years.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I spend the whole night thinking [about things]; I meditate, and this is what I ask myself:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“Will the Lord always reject us? Will he never again be pleased with us?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Has he stopped faithfully loving us? Will he not do for us what he promised to do?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
God promised to be merciful to us; has he forgotten that? Because he is angry [with us], has he decided to not be kind to us?”
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Then I said, “What causes me to be [very] sad is that [it seems that] God, who is greater than any other god, is no longer powerful.”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
[But then], Yahweh, I recall/remember your great deeds; I remember the wonderful things that you did in the past.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I meditate on all that you have done, and I think about your mighty acts.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
God, everything that you do is holy; there is certainly no god [RHQ] who is great like you are!
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
You are God, the one who performs miracles; you showed to people of many people-groups that you are powerful.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
By your power [MTY] you rescued your people [from Egypt]; you saved those who were descendants of Jacob and [his son] Joseph.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
[It was as though] the waters [of the Red Sea] saw you and became very afraid, and even the deepest part of the water shook.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Rain poured down from the clouds [PRS]; it thundered [very loudly] [PRS], and lightning flashed in all directions.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Thunder crashed in the whirlwind, and lightning (lit up/flashed across) the entire sky [HYP]; the earth shook violently [DOU].
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
[Then] you walked through the sea on a path that you made through the deep water, but your footprints could not be seen.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
You led your people like [a shepherd leads his] flock [of sheep], while Moses and Aaron were the leaders [of your people].
