Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
To the Chief Musician. On "Jeduthun." Asaph’s, a Melody. With my voice—unto God, will I make outcry, With my voice unto God, and he will give ear unto me;
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my distress—unto My Lord, will I seek, My hand, by night, hath been outstretched and never once became slack, My soul, hath refused to be consoled;
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I remember God and I murmur, I muse, and my spirit swooneth. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Thou hast held, watching, mine eyes, I was driven to and fro, and could not speak;
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I reasoned, Of the days of aforetime, Of the years of by-gone ages;
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I remember my song in the night, —With my own heart, I commune, And my spirit, maketh search: —
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
For ages, will My Lord reject? And, not again, grant acceptance any more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Hath his lovingkindness, come to a perpetual end? Hath his word failed to generation after generation?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Hath GOD, forgotten to show favour? Or hath he shut up, in anger, his compassions? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Then said I—An affliction to me, it is, The changing of the right hand of the Most High.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I will remember the doings of Yah, Surely I will remember, out of aforetime, thy wonderful way;
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
And will talk to myself of all thy work, And, of thy doings, will I muse: —
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O God, in the sanctuary, is thy way, —Who is a great GOD like Elohim?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Thou, art GOD, doing wonderfully, —Thou hast made known, among the peoples, thy might;
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Thou didst redeem, with thine arm—Thy people, Thy sons of Jacob and Joseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw thee, O God, The waters saw thee, They were in birth-throes, Yea the resounding deeps were stirred;
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds, poured down waters, The skies uttered, a voice, Yea, thine arrows, flew hither and thither;
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The, voice of thy thunder, was in the whirlwind, Thy lightnings illumined the world, The earth, trembled and quaked;
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
In the sea, was thy way, And, thy path, in the mighty waters, And, thy footprints, could not be known:
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Thou didst lead, like a flock, thy people, By the hand of Moses and Aaron.
