Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
For the leader. On Jeduthun. Of Asaph, a psalm. Loudly will I lift my cry to God, loudly to God, so he hears to me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I seek the Lord; in the night I lift my hands in prayer, refusing all comfort.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
When I think of God, I moan; when I muse, my spirit is faint. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
When you hold my eyes awake, and I am restless and speechless,
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I think of the days of old, call to mind distant years.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I commune with my heart in the night, I muse with inquiring spirit.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“Will the Lord cast us off forever, will he be gracious no more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Has his love vanished forever? Is his faithfulness utterly gone?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Has God forgotten to be gracious, or in anger withheld his compassion?” (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Then I said, “This it is that grieves me, that the hand of the Most High has changed.”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I will think of the deeds of the Lord, and remember your wonders of old.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I will muse on all you have wrought, and meditate on your deeds.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Then your way, O God, was majestic: what God was great as our God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
You were a God who did marvels, you did show your power to the world
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
by your arm you rescued your people, the children of Jacob and Joseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw you, O God. The waters saw you and shivered; to their depths they trembled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Clouds poured torrents of water, thunder rolled in the sky, your arrows sped to and fro.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Loud was the roll of your thunder, lightnings lit up the world. Earth quaked and trembled.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
In your way, Lord, through the sea, in your path through the mighty waters, your footsteps were all unseen.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
You did guide your folk like a flock by the hand of Moses and Aaron.
