Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
My cry goes to God! Indeed, I cry to God for help, and for him to listen to me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I sought 'Adonay [Lord]. My hand was stretched out in the night, and didn’t get tired. My soul refused to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I remember God, and I groan. I complain, and my spirit is overwhelmed. (Selah) ·contemplation with musical interlude·.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
You hold my eyelids open. I am so troubled that I can’t speak.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I have considered the days of old, the years of ancient times.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I remember my song in the night. I consider in my own heart; my spirit diligently inquires:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“Will 'Adonay [Lord] reject us forever? Will he be favorable no more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Has his chesed ·loving-kindness· vanished forever? Does his promise fail for generations?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Has God forgotten to be gracious? Has he, in anger, withheld his rachamim ·compassionate loves·?” (Selah) ·contemplation with musical interlude·.
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Then I thought, “I will appeal to this: the years of the right hand of haElyon [the Most High].”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I will remember Yah’s deeds; for I will remember your wonders of old.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I will also meditate on all your work, and consider your doings.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Your way, God, is in the sanctuary. What deity is great like God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
You are the God who does wonders. You have made your strength known among the peoples.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
You have redeemed your people with your arm, the sons of Jacob [Supplanter] and Joseph [May he add]. (Selah) ·contemplation with musical interlude·.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw you, God. The waters saw you, and they writhed. The depths also convulsed.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds poured out water. The skies resounded with thunder. Your arrows also flashed around.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The voice of your thunder was in the whirlwind. The lightnings lit up the world. The earth trembled and shook.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Your way was through the sea; your paths through the great waters. Your footsteps were not known.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
You led your people like a flock, by the hand of Moses [Drawn out] and Aaron [Light-bringer].
