Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
I cried unto Elohim with my voice, even unto Elohim with my voice; and he gave ear unto me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I sought YHWH: my sore ran in the night, and ceased not: my soul refused to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I remembered Elohim, and was troubled: I complained, and my spirit was overwhelmed. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Thou holdest mine eyes waking: I am so troubled that I cannot speak.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I have considered the days of old, the years of ancient times.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I call to remembrance my song in the night: I commune with mine own heart: and my spirit made diligent search.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will YHWH cast off for ever? and will he be favourable no more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Is his mercy clean gone for ever? doth his promise fail for evermore?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Hath El forgotten to be gracious? hath he in anger shut up his tender mercies? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
And I said, This is my infirmity: but I will remember the years of the right hand of the most High.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I will remember the works of YAH: surely I will remember thy wonders of old.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I will meditate also of all thy work, and talk of thy doings.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Thy way, O Elohim, is in the sanctuary: who is so great an El as our Elohim?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Thou art the El that doest wonders: thou hast declared thy strength among the people.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Thou hast with thine arm redeemed thy people, the sons of Jacob and Joseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw thee, O Elohim, the waters saw thee; they were afraid: the depths also were troubled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds poured out water: the skies sent out a sound: thine arrows also went abroad.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The voice of thy thunder was in the heaven: the lightnings lightened the world: the earth trembled and shook.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Thy way is in the sea, and thy path in the great waters, and thy footsteps are not known.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Thou leddest thy people like a flock by the hand of Moses and Aaron.
