Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

To the chief Musician. On Jeduthun. Of Asaph. A Psalm. My voice is unto God, and I will cry; my voice is unto God, and he will give ear unto me.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

In the day of my trouble, I sought the Lord: my hand was stretched out in the night, and slacked not; my soul refused to be comforted.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

I remembered God, and I moaned; I complained, and my spirit was overwhelmed. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Thou holdest open mine eyelids; I am full of disquiet and cannot speak.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

I consider the days of old, the years of ancient times.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

I remember my song in the night; I muse in mine own heart, and my spirit maketh diligent search.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Will the Lord cast off for ever? and will he be favourable no more?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Hath his loving-kindness ceased for ever? hath [his] word come to an end from generation to generation?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Hath God forgotten to be gracious? or hath he in anger shut up his tender mercies? (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Then said I, This is my weakness: — the years of the right hand of the Most High

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Will I remember, — the works of Jah; for I will remember thy wonders of old,

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

And I will meditate upon all thy work, and muse upon thy doings.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O God, thy way is in the sanctuary: who is so great a god as God?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Thou art the God that doest wonders; thou hast declared thy strength among the peoples.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Thou hast with [thine] arm redeemed thy people, the sons of Jacob and Joseph. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

The waters saw thee, O God, the waters saw thee; they trembled, yea, the depths were troubled:

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

The thick clouds poured out water; the skies sent out a sound, yea, thine arrows went abroad:

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

The voice of thy thunder was in the whirlwind, lightnings lit up the world; the earth was troubled and it quaked.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Thy way is in the sea, and thy paths are in the great waters; and thy footsteps are not known.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Thou leddest thy people like a flock by the hand of Moses and Aaron.