Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
(Til Sangmesteren. Til Jedutun. Af Asaf. En Salme.) Jeg råber, højt til Gud, og han hører mig,
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
jeg søger Herren på Nødens Dag, min Hånd er om Natten utrættet udrakt, min Sjæl vil ikke lade sig trøste;
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
jeg ihukommer Gud og stønner, jeg sukker, min Ånd vansmægter. (Sela)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Du holder mine Øjne vågne, jeg er urolig og målløs.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Jeg tænker på fordums dage, ihukommer længst henrundne År;
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
jeg gransker om Natten i Hjertet, grunder og ransager min Ånd.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Vil Herren bortstøde for evigt og aldrig mer vise Nåde,
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
er hans Miskundhed ude for stedse, hans Trofasthed omme for evigt og altid,
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
har Gud da glemt at ynkes, lukket sit Hjerte i Vrede? (Sela)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Jeg sagde: Det er min Smerte; at den Højestes højre er ikke som før.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Jeg kommer HERRENs Gerninger i Hu, ja kommer dine fordums Undere i Hu.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Jeg tænker på al din Gerning og grunder over dine Værker.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Gud, din Vej var i Hellighed, hvo er en Gud så stor som Gud!
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Du er en Gud, som gør Undere, du gjorde din Vælde kendt blandt Folkene,
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
udøste dit Folk med din Arm, Jakobs og Josefs Sønner. (Sela)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Vandene så dig, Gud, Vandene så dig og vred sig i Angst, ja Dybet tog til at skælve;
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Skyerne udøste Vand, Skyhimlens Stemme gjaldede, dine Pile for hid og did;
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
din bragende Torden rullede, Lynene oplyste Jorderig, Jorden bæved og skjalv;
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
din Vej gik midt gennem Havet, din Sti gennem store Vande, dine Fodspor kendtes ikke.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Du førte dit Folk som en Hjord ved Moses's og Arons Hånd.
