Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Zborovođi. Po Jedutunu. Asafov. Psalam. Glasom svojim Bogu vapijem, glas mi se Bogu diže i on me čuje.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

U dan nevolje tražim Gospodina, noću mi se ruka neumorno pruža k njemu, ne može se utješit' duša moja.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Spominjem se Boga i uzdišem; kad razmišljam, daha mi nestane.

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Vjeđe moje držiš, potresen sam, ne mogu govoriti.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Mislim na drevne dane i sjećam se davnih godina;

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

razmišljam noću u srcu, mislim, i duh moj ispituje:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

“Hoće li Gospodin odbaciti zauvijek i hoće li ikad još biti milostiv?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Je li njegova dobrota minula zauvijek, njegovo obećanje propalo za sva pokoljenja?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Zar Bog je zaboravio da se smiluje, ili je gnjevan zatvorio smilovanje svoje?”

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

I govorim: “Ovo je bol moja: promijenila se desnica Višnjega.”

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Spominjem se djela Jahvinih, sjećam se tvojih pradavnih čudesa.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Promatram sva djela tvoja, razmatram ono što si učinio.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Svet je tvoj put, o Bože: koji je bog tako velik kao Bog naš?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Ti si Bog koji čudesa stvaraš, na pucima si pokazao silu svoju.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Mišicom si izbavio narod svoj, sinove Jakovljeve i Josipove.

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Vode te ugledaše, Bože, ugledaše te vode i ustuknuše, bezdani se uzburkaše.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Oblaci prosuše vode, oblaci zatutnjiše gromom i tvoje strijele poletješe.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Grmljavina tvoja u vihoru zaori, munje rasvijetliše krug zemaljski, zemlja se zatrese i zadrhta.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Kroz more put se otvori tebi i tvoja staza kroz vode goleme, a tragova tvojih nitko ne vidje.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Ti si svoj narod vodio kao stado rukama Mojsija i Arona.