Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Katoeng kruek zaehoikung hanah. Jeduthun ah sak koi Asaph ih Saam laa. Sithaw khaeah ka hangh; ka hangh naah, anih mah ka lok ang tahngaih pae.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Raihaih ka tong naah Angraeng to ka pakrong; angpho ai ah aqum ah ban ka payangh; ka hinghaih mah pathloephaih to koeh ai.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Sithaw ka poek moe, raihaih ka tong; ka poek het naah ka muithla angpho. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Nang mah ka mik pakhrip thai ai ah nang suek; raihaih ka tong pongah lok ka pae thai ai.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Kalaem tangcae aninawk hoi canghnii ih adungnawk to ka poek.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Aqum ah kaimah ih laa to ka poek; kaimah ih palung hoiah lok ka paeh hoi; to naah ka muithla mah lok ang dueng.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Angraeng mah dungzan khoek to pahnawt tih boeh maw? A tahmenhaih amtuengsak mak ai boeh maw?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
A palungnathaih to dungzan khoek to boeng tih boeh maw? A lokkamhaih doeh amro poe tih boeh maw?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Tahmen hanah Sithaw mah pahnet boeh maw? Palungphui pongah palungnathaih thok to khah ving boeh maw? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
To naah raihaih ka tong; toe Kasang koek bantang ban hoiah sak ih saningnawk to ka poek han, tiah ka thuih.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Angraeng mah sak ih hmuennawk to ka poek han; canghnii ah na sak ih dawnrai hmuennawk to ka pakuem poe han.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Na toksakhaihnawk boih to ka poek moe, na toksakhaihnawk to ka thuih han.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Aw Sithaw, na loklam loe ciim; aicae Sithaw baktiah lensawk Sithaw mi maw om vop?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Nang loe dawnrai hmuennawk sah Sithaw ah na oh; na thacakhaih to minawk salakah nam tuengsak.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Na ban thacakhaih hoiah nangmah ih kaminawk, Jakob hoi Joseph ih caanawk to na pahlong. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Aw Sithaw, tuinawk mah nang ang hnuk o; tuinawk mah nang ang hnuk o naah, ang zit o; kathuk tuinawk doeh tasoeh o.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Tamainawk mah tui to kraih o; vannawk ah khopazih; nang ih kaliinawk doeh ahmuen kruekah krak o.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Nang ih khopazih tuen loe van ah oh; tangphrapuekhaih mah long to toeh; long loe tasoeh moe, anghuenh.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Na loklam loe tuipui thungah oh, na caehhaih loklam loe kalen tuipuinawk thungah oh, na khok tangkannawk loe amtueng ai.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Mosi hoi Aaron ih ban hoiah nangmah ih kaminawk to tuunawk baktiah na hoih.
