Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
За първия певец, по Едутуна, Асафов псалом. Викам към Бога с гласа си, Да! към Бога с гласа си; и Той ще ме послуша.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
В деня на неволята си търсих Господа, Нощем прострях ръката си към Него без да престана; Душата ми не искаше да се утеши.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Спомням си за Бога, и се смущавам; Оплаквам се, и духът ми отпада. (Села)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Удържаш очите ми в не спане; Смущавам се до толкоз щото не мога да продумам.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Размислих за древните дни, За годините на старите времена.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Спомням си за нощното си пеене; Размишлявам в сърцето си, И духът ми загрижено изпитва като казва:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Господ до века ли ще отхвърля? Не ще ли вече да покаже благоволение?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Престанала ли е милостта Му за винаги? Пропада ли обещанието Му за всякога?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Забрави ли Бог да бъде благодатен? Или в гнева Си е затворил Своите благи милости? (Села)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Тогава рекох: Това е слабост за мене Да мисля, че десницата на Всевишния се изменява.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Ще спомена делата Господни; Защото ще си спомня чудесата извършени от Тебе в древността,
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
И ще размишлявам върху всички що си сторил, И деянията Ти ще преговарям.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Боже, в светост е Твоят път; Кой бог е велик, както истинският Бог?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ти си Бог, който вършиш чудеса; Явил си между племената силата Си.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Изкупил си с мишцата Си людете Си, Чадата Яковови и Иосифови, (Села)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Видяха Те водите, Боже, видяха Те водите и се уплашиха; Разтрепериха се и бездните.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Облаците изляха поройни води; небесата издадоха глас; Тоже и стрелите Ти прелетяха.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Гласът на гърма Ти бе вихрушката; Светкавиците осветиха вселената; Земята се потресе и се разклати.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
През морето бе Твоят път, И стъпките Ти през големи води, И следите Ти не се познаваха.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Водил си като стадо людете Си С ръката на Моисея и на Аарона.
