Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Intellectus Asaph. [Ut quid, Deus, repulisti in finem, iratus est furor tuus super oves pascuæ tuæ?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Memor esto congregationis tuæ, quam possedisti ab initio. Redemisti virgam hæreditatis tuæ, mons Sion, in quo habitasti in eo.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Leva manus tuas in superbias eorum in finem: quanta malignatus est inimicus in sancto!
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Et gloriati sunt qui oderunt te in medio solemnitatis tuæ; posuerunt signa sua, signa:
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
et non cognoverunt sicut in exitu super summum. Quasi in silva lignorum securibus
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
exciderunt januas ejus in idipsum; in securi et ascia dejecerunt eam.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Incenderunt igni sanctuarium tuum; in terra polluerunt tabernaculum nominis tui.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Dixerunt in corde suo cognatio eorum simul: Quiescere faciamus omnes dies festos Dei a terra.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Signa nostra non vidimus; jam non est propheta; et nos non cognoscet amplius.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Usquequo, Deus, improperabit inimicus? irritat adversarius nomen tuum in finem?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Ut quid avertis manum tuam, et dexteram tuam de medio sinu tuo in finem?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Deus autem rex noster ante sæcula: operatus est salutem in medio terræ.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Tu confirmasti in virtute tua mare; contribulasti capita draconum in aquis.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Tu confregisti capita draconis; dedisti eum escam populis Æthiopum.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Tu dirupisti fontes et torrentes; tu siccasti fluvios Ethan.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tuus est dies, et tua est nox; tu fabricatus es auroram et solem.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Tu fecisti omnes terminos terræ; æstatem et ver tu plasmasti ea.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Memor esto hujus: inimicus improperavit Domino, et populus insipiens incitavit nomen tuum.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Ne tradas bestiis animas confitentes tibi, et animas pauperum tuorum ne obliviscaris in finem.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Respice in testamentum tuum, quia repleti sunt qui obscurati sunt terræ domibus iniquitatum.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Ne avertatur humilis factus confusus; pauper et inops laudabunt nomen tuum.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Exsurge, Deus, judica causam tuam; memor esto improperiorum tuorum, eorum quæ ab insipiente sunt tota die.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Ne obliviscaris voces inimicorum tuorum: superbia eorum qui te oderunt ascendit semper.]
