Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Hymne d'Asaph. Pourquoi, ô Dieu, rejettes-tu toujours, ta colère fume-t-elle sur le troupeau dont tu es le pasteur?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Aie souvenir de ton peuple que tu acquis autrefois, réclamas comme ta tribu d'héritage, de la montagne de Sion, où tu fixas ta demeure!
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Dirige tes pas vers des ruines déjà vieilles! L'ennemi dévaste tout dans le Sanctuaire.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Tes adversaires rugissent au sein de tes parvis: c'est leur culte qu'ils érigent en culte.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
On dirait des hommes qui lèvent et font retomber les haches dans l'épaisseur d'un bois.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Et ils en brisent déjà les sculptures, sous les cognées et les marteaux à la fois.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Ils mettent en feu ton Sanctuaire; sacrilèges ils renversent la demeure de ton nom.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Ils disent en leur cœur: « Accablons-les tous ensemble! » Ils brûlent dans le pays tous les saints lieux d'assemblée.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Nous ne voyons plus notre culte, il n'y a plus de prophète, nous n'avons personne qui sache jusques à quand…!
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Jusques à quand, ô Dieu, l'ennemi sera-t-il insultant? Toujours l'ennemi méprisera-t-il ton nom?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Pourquoi retires-tu ta main et ta droite? Tire-la de ton sein, et extermine!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Cependant Dieu est mon Roi dès les temps de jadis, opérant des délivrances dans le sein du pays.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Par ta puissance tu entr'ouvris la mer, tu brisas les têtes des dragons dans ses eaux.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Tu fracassas les têtes des Léviathans, et les livras en proie aux hôtes du désert.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Tu fis jaillir des sources et des torrents, tu desséchas des fleuves qui ne tarissent jamais.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
A toi est le jour, et à toi la nuit; tu disposas les luminaires et le soleil.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Tu as placé toutes les bornes de la terre; l'été et l'hiver, c'est toi qui les as faits.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Souviens-t'en: l'ennemi outrage l'Éternel, et un peuple en délire insulte à ton nom.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Ne livre pas aux bêtes l'âme de ta tourterelle, et n'oublie pas pour toujours la vie de tes affligés!
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Considère l'alliance! car les retraites du pays sont pleines de repaires de la violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Ne renvoie pas l'opprimé confus! Que l'affligé et le pauvre aient à louer ton nom!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Lève-toi, ô Dieu, défends ta cause! Pense aux outrages que te fait l'impie tous les jours!
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
N'oublie pas la clameur de tes ennemis, la rumeur de tes adversaires qui s'élève sans cesse.
