Žalmy 74

1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Un Psaume de méditation d'Asaph. Pourquoi, mon Dieu, m'as-tu repoussé pour toujours? Pourquoi ta colère est-elle excitée contre les brebis de tes pâturages?

2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Souviens-toi du troupeau que, dès le commencement, tu as acquis; tu as racheté le rameau de ton héritage, cette montagne de Sion, où tu as dressé ton tabernacle.

3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Lève les mains pour mettre fin à leur orgueil; que de mal a fait l'ennemi en tes lieux saints!

4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Comme ceux qui te haïssent se sont glorifiés au milieu de tes fêtes! Ils ont posé leurs étendards, comme des signaux,

5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

A la porte d'en haut, sans savoir ce qu'ils faisaient. Comme dans une forêt, avec des haches,

6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Ils ont frappé les battants de cette porte au même endroit; ils l'ont brisée avec la hache et le levier.

7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Ils ont brûlé par le feu ton sanctuaire sur la terre; ils ont souillé le tabernacle de ton nom.

8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Ils ont dit en leur cœur, et leur race, réunie au même lieu, a dit: Allons, abolissons en cette terre les fêtes du Seigneur!

9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Nous ne voyons plus nos signes; il n'est plus de prophètes, et l'on ne nous reconnaîtra pas.

10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Jusques à quand, mon Dieu, l'ennemi t'outragera-t-il? L'ennemi provoquera-t-il toujours ton nom?

11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Pourquoi as-tu détourné ta main, ta droite du milieu de ton sein? Est-ce pour toujours?

12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Cependant Dieu, notre roi avant les siècles, a opéré notre salut au milieu de la terre.

13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Par ta puissance tu as dompté la mer; tu as brisé sur les eaux la tête des dragons.

14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Tu as brisé les têtes du dragon; tu l'as donné pour nourriture aux peuples éthiopiens.

15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Tu as ouvert les fontaines et les torrents; tu as desséché les fleuves d'Etham.

16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Le jour est à toi, la nuit est à toi, tu as préparé la lune et le soleil.

17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Tu as fait toutes les limites de la terre; tu as fait l'été et le printemps.

18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Souviens-toi de ta création; l'ennemi a outragé le Seigneur, et un peuple insensé a provoqué son nom.

19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Ne livre point aux bêtes fauves l'âme qui te loue, et n'oublie pas pour toujours l'âme de tes pauvres.

20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Considère ton alliance; car les lieux obscurs de la terre sont remplis de maisons d'iniquités.

21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Que l'affligé, que l'humble ne soient point rejetés; le pauvre et le nécessiteux loueront ton nom.

22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Lève-toi, ô Dieu, rends tes jugements; souviens-toi des outrages que te prodigue l'insensé tout le jour.

23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

N'oublie point la voix de tes suppliants, et que l'orgueil de ceux qui te haïssent monte toujours jusqu'à toi.