Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Aasafin mietevirsi. Miksi sinä, Jumala, hylkäsit meidät ainiaaksi, miksi suitsuaa sinun vihasi laitumesi lampaita vastaan?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Muista seurakuntaasi, jonka muinoin omaksesi otit, jonka lunastit perintösuvuksesi. Muista Siionin vuorta, jolla sinä asut.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Ohjaa askeleesi ikuisille raunioille. Vihollinen on raiskannut kaiken pyhäkössä.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Sinun vihollisesi huusivat kokoushuoneessasi, he pystyttivät omat merkkinsä merkeiksi sinne.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Näytti, kuin olisi tiheässä metsässä kirveitä heilutettu korkealle.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Niin he löivät kaikki sen veistokset kirveillä ja nuijilla rikki.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
He pistivät sinun pyhäkkösi tuleen, he häväisivät, panivat maan tasalle sinun nimesi asumuksen.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
He sanoivat sydämessään: "Me hävitämme heidät kaikki tyynni". He polttivat kaikki jumalanpalvelushuoneet maasta.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Merkkejämme me emme näe, ei ole enää profeettaa, eikä ole joukossamme ketään, joka tietäisi, kuinka kauan-.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Kuinka kauan, Jumala, vihollinen saa herjata, vihamies pilkata sinun nimeäsi lakkaamatta?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Miksi pidätät kättäsi, oikeata kättäsi? Vedä se povestasi ja hävitä heidät.
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Jumala on minun kuninkaani ammoisista ajoista, hän toimittaa pelastuksen maan päällä.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Sinä voimallasi halkaisit meren, sinä musersit lohikäärmeitten päät vetten päällä.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Sinä ruhjoit rikki Leviatanin päät, sinä annoit hänet ruuaksi erämaan eläinten laumalle.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Sinä puhkaisit kuohumaan lähteen ja puron, sinä kuivasit väkevät virrat.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Sinun on päivä, sinun on yö, sinä valmistit valon ja auringon.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Sinä määräsit kaikki maan rajat, sinä asetit kesän ja talven.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Niin muista tämä: vihollinen herjaa Herraa, houkkiokansa pilkkaa sinun nimeäsi.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Älä anna pedolle alttiiksi metsäkyyhkysesi sielua, älä iäksi unhota kurjiesi elämää.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Katso liittoasi. Sillä maan pimennot ovat väkivallan pesiä täynnä.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Älä salli sorretun kääntyä häväistynä takaisin. Kurja ja köyhä saakoot ylistää sinun nimeäsi.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Nouse, Jumala, aja asiasi. Muista, miten houkat herjaavat sinua kaiken aikaa.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Älä unhota vihollistesi huutoa, älä vastustajaisi melua, joka kohoaa lakkaamatta.
