Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
An Instructive Psalm. Asaph’s. Wherefore, O God, hast thou cast off utterly? Shall thine anger smoke against the flock of thine own pasturing?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thine own assembly thou didst acquire aforetime, Thou didst redeem the tribe of thine own inheritance, Mount Zion, wherein thou didst take up thy habitation.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thy steps unto the places utterly unsafe, All the mischief!—the foe in the sanctuary!
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thine adversaries have roared in the midst of thine appointed meeting, They have set their ensigns as tokens!
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
One used to be known according as he carried up high—into the thicket of trees—the axes;
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
But, now, the doors thereof all together, with axes and hammers, they batter down.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have cast, into the fire, thy sanctuary, To the ground, have they profaned the habitation of thy Name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They have said in their heart, Let us suppress them altogether, They have burned up all the meeting-places of GOD in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Our own signs, have we not seen, —There is no longer a prophet, —Neither is there with us, one who knoweth—How long!
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the adversary, reproach? Shall the enemy revile thy Name perpetually?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Wherefore shouldst thou withdraw thy hand—thy right hand? [Bring it] out of the midst of thy bosom! (Selah)
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
But, God, hath been my king from aforetime, Working Deliverances in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou, didst cleave asunder, in thy might, the sea, Thou didst break in pieces the heads of the Crocodiles, [till they floated] on the waters;
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou, didst crush the heads of the Sea-Monster, Thou didst give him to be food, for the people of the deserts;
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou, didst cleave open fountain and torrent, Thou, didst dry up rivers of steady flow:
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Thine, is the day, Yea, thine, the night, Thou, didst establish moon and sun;
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou, didst set up all the bounds of the earth, As for summer and winter, thou, didst form them!
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, An enemy, hath reproached Yahweh, Yea, an impious people, have reviled thy Name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Do not deliver up, to a wild beast, the life of thy turtle-dove, The living host of thine oppressed ones, do not forget perpetually.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Have respect to thy covenant, For the dark places of the earth are full of the habitations of violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
May the crushed one not again be confounded, As for the oppressed and the needy, let them praise thy Name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise! O God, plead thine own cause, Remember the reproach of thee, from the impious one, all the day:
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Do not forget the voice of thine adversaries, The noise of thine assailants, ascending continually.
