Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
“A psalm of Asaph.” O God! why hast thou cast us off for ever? Why doth thine anger smoke against the flock of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember the people which thou didst purchase of old; Thine own inheritance, which thou didst redeem; That Mount Zion, where thou once didst dwell!
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Hasten thy steps to those utter desolations! Every thing in the sanctuary hath the enemy abused!
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thine enemies roar in the place of thine assemblies; Their own symbols have they set up for signs.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
They appear like those who raise the axe against a thicket;
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
They have broken down the carved work of thy temple with axes and hammers;
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have cast fire into thy sanctuary; They have profaned, and cast to the ground, the dwelling-place of thy name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They said in their hearts, “Let us destroy them all together!” They have burned all God's places of assembly in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
We no longer see our signs; There is no prophet among us, Nor any one that knoweth how long this desolation shall endure.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God! shall the adversary revile? Shall the enemy blaspheme thy name for ever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why withdrawest thou thy hand, even thy right hand? Take it from thy bosom, and destroy!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Yet God was our king of old, Working salvation in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou didst divide the sea by thy power; Thou didst crush the heads of the sea-monsters in the waters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou didst break in pieces the head of the crocodile; Thou gavest him for food to the inhabitants of the desert.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou didst cleave forth the fountain and the stream; Thou didst dry up perennial rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Thine is the day, and thine the night; Thou didst prepare the light and the sun.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou didst establish all the boundaries of the earth; Thou didst make summer and winter.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
O remember that the enemy hath reviled Jehovah; That an impious people hath blasphemed thy name!
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Give not up the life of thy turtle-dove to the wild beast; Forget not for ever thine afflicted people!
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Have regard to thy covenant! For all the dark places of the land are full of the abodes of cruelty.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
O let not the afflicted go away ashamed! Let the poor and needy praise thy name!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God! maintain thy cause! Remember how the impious revileth thee daily!
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the clamor of thine adversaries, —The noise of thine enemies, which continually increaseth!
