Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
“A Maskil of Assaph.” Why, O God, hast thou cast us off for ever? why will thy anger smoke against the flock of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thy congregation, which thou didst acquire of old; which thou didst redeem as the tribe of thy inheritance: this mount Zion, whereon thou hast dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thy steps unto the perpetual heaps of ruins: the enemy hath ill-used every thing in the sanctuary.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thy adversaries have roared in the midst of thy places of assembly: they have set up their signs for signs.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
[The enemy] is known as one that lifteth up high axes against the thickets of a forest.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
And now they hew in pieces the carved work thereof altogether with hatchets and hammers.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have set on fire thy sanctuary; to the ground have they profaned the dwelling-place of thy name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They have said in their heart, We will oppress them altogether: they have burnt up all the places of assembly of God in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Our signs do we not see: there is no more any prophet: and there is no one among us that knoweth how long.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the adversary utter defiance? shall the enemy blaspheme thy name for ever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why withdrawest thou thy hand, and thy right hand? [draw it] out of thy bosom—exterminate [them];
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Since [thou] God art my King from olden days, working salvation in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
It was thou that didst divide by thy strength the sea: thou brokest in pieces the heads of the crocodiles on the waters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou didst crush the heads of leviathan, and gavest them as food to the people inhabiting the wilderness.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou didst cleave fountain and stream: thou didst dry up ever-flowing rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Thine is the day and thine is the night: it is thou who hast prepared the luminary and the sun.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
It is thou who hast set up all the boundaries of the earth: summer and winter—thou thyself hast formed them.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, that the enemy hath defied the Lord, and that a worthless foolish people have blasphemed thy name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Oh give not up unto the multitude of enemies the soul of thy turtle-dove: the congregation of thy afflicted do not thou forget for ever.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Look unto the covenant; for the dark places of the earth are full of habitations of violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Oh let not the oppressed return confounded: let the poor and needy praise thy name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God, plead thy own cause: remember thy defiance from the worthless fool all the day.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voice of thy adversaries: the tumult of those that rise up against thee ascendeth continually.
