Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Understanding for Asaph. O God, why hast thou cast us off unto the end: why is thy wrath enkindled against the sheep of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thy congregation, which thou hast possessed from the beginning. The sceptre of thy inheritance which thou hast redeemed: mount Sion in which thou hast dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thy hands against their pride unto the end; see what things the enemy hath done wickedly in the sanctuary.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
And they that hate thee have made their boasts, in the midst of thy solemnity. They have set up their ensigns for signs,
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
And they knew not both in the going out and on the highest top. As with axes in a wood of trees,
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
They have cut down at once the gates thereof, with axe and hatchet they have brought it down.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have set fire to thy sanctuary: they have defiled the dwelling place of thy name on the earth.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They said in their heart, the whole kindred of them together: Let us abolish all the festival days of God from the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Our signs we have not seen, there is now no prophet: and he will know us no more.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the enemy reproach: is the adversary to provoke thy name for ever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why dost thou turn away thy hand: and thy right hand out of the midst of thy bosom for ever?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
But God is our king before ages: he hath wrought salvation in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou by thy strength didst make the sea firm: thou didst crush the heads of the dragons in the waters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou hast broken the heads of the dragon: thou hast given him to be meat for the people of the Ethiopians.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou hast broken up the fountains and the torrents: thou hast dried up the Ethan rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Thine is the day, and thine is the night: thou hast made the morning light and the sun.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou hast made all the borders of the earth: the summer and the spring were formed by thee.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, the enemy hath reproached the Lord: and a foolish people hath provoked thy name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Deliver not up to beasts the souls that confess to thee: and forget not to the end the souls of thy poor.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Have regard to thy covenant: for they that are the obscure of the earth have been filled with dwellings of iniquity.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Let not the humble be turned away with confusion: the poor and needy shall praise thy name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God, judge thy own cause: remember thy reproaches with which the foolish man hath reproached thee all the day.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voices of thy enemies: the pride of them that hate thee ascendeth continually.
