Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
[A Psalm] of instruction for Asaph. Wherefore hast thou rejected [us], O God, for ever? [wherefore] is thy wrath kindled against the sheep of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thy congregation which thou hast purchased from the beginning; thou didst ransom the rod of thine inheritance; this mount Sion wherein thou hast dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thine hands against their pride continually; [because of] all that the enemy has done wickedly in thy holy places.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
And they that hate thee have boasted in the midst of thy feast; they have set up their standards for signs,
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
ignorantly as it were in the entrance above;
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
they cut down its doors at once with axes as in a wood of trees; they have broken it down with hatchet and stone cutter.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have burnt thy sanctuary with fire to the ground; they have profaned the habitation of thy name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They have said in their heart, [even] all their kindred together, Come, let us abolish the feasts of the Lord from the earth.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
We have not seen our signs; there is no longer a prophet; and [God] will not know us any more.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the enemy reproach? shall the enemy provoke thy name forever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Wherefore turnest thou away thine hand, and thy right hand from the midst of thy bosom for ever?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
But God is our King of old; he has wrought salvation in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou didst establish the sea, in thy might, thou didst break to pieces the heads of the dragons in the water.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou didst break to pieces the heads of the dragon; thou didst give him [for] meat to the Ethiopian nations.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou didst cleave fountains and torrents; thou driedst up mighty rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
The day is thine, and the night is thine; thou hast prepared the sun and the moon.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou hast made all the borders of the earth; thou hast made summer and spring.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this thy creation: an enemy has reproached the Lord, and a foolish people has provoked thy name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Deliver not to the wild beasts a soul that gives praise to thee: forget not for ever the souls of thy poor.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Look upon thy covenant: for the dark [places] of the earth are filled with the habitations of iniquity.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
let not the afflicted and shamed one be rejected: the poor and needy shall praise thy name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God, plead thy cause: remember thy reproaches that come from the foolish one all the day.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voice of thy suppliants: let the pride of them that hate thee continually ascend before thee.
