Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
A Maskil of Asaph. Why have You rejected us forever, O God? Why does Your anger smolder against the sheep of Your pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember Your congregation, which You purchased long ago and redeemed as the tribe of Your inheritance— Mount Zion where You dwell.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Turn Your steps to the everlasting ruins, to everything in the sanctuary the enemy has destroyed.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Your foes have roared within Your meeting place; they have unfurled their banners as signs,
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
like men wielding axes in a thicket of trees
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
and smashing all the carvings with hatchets and picks.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have burned Your sanctuary to the ground; they have defiled the dwelling place of Your Name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They said in their hearts, “We will crush them completely.” They burned down every place where God met us in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
There are no signs for us to see. There is no longer any prophet. And none of us knows how long this will last.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, will the enemy taunt You? Will the foe revile Your name forever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why do You withdraw Your strong right hand? Stretch it out to destroy them!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Yet God is my King from ancient times, working salvation on the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
You divided the sea by Your strength; You smashed the heads of the dragons of the sea;
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
You crushed the heads of Leviathan; You fed him to the creatures of the desert.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
You broke open the fountain and the flood; You dried up the ever-flowing rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
The day is Yours, and also the night; You established the moon and the sun.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
You set all the boundaries of the earth; You made the summer and winter.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember how the enemy has mocked You, O LORD, how a foolish people has spurned Your name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Do not deliver the soul of Your dove to beasts; do not forget the lives of Your afflicted forever.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Consider Your covenant, for haunts of violence fill the dark places of the land.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Do not let the oppressed retreat in shame; may the poor and needy praise Your name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Rise up, O God; defend Your cause! Remember how the fool mocks You all day long.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Do not disregard the clamor of Your adversaries, the uproar of Your enemies that ascends continually.
