Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
O God, why have thou cast off forever? Why does thine anger smoke against the sheep of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember thy congregation, which thou have gotten of old, which thou have redeemed to be the tribe of thine inheritance, and mount Zion, at which thou have dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift up thy feet to the perpetual ruins, all the evil that the enemy has done in the sanctuary.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thine adversaries have roared in the midst of thine assembly. They have set up their ensigns for signs.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
They seemed as men who lifted up axes upon a thicket of trees.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
And now they break down all the carved work of it with hatchet and hammers.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have set thy sanctuary on fire. They have profaned the dwelling-place of thy name to the ground.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They said in their heart, Let us make havoc of them altogether. They have burned up all the meeting-places of God in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
We do not see our signs. There is no more any prophet, nor is there among us he who knows how long.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, shall the adversary reproach? Shall the enemy blaspheme thy name forever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why do thou draw back thy hand, even thy right hand? Remove it from the midst of thy bosom.
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Yet God is my King of old, working salvation in the midst of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou divided the sea by thy strength. Thou break the heads of the sea-monsters in the waters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou break the heads of leviathan in pieces. Thou gave him to be food to the people inhabiting the wilderness.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou split fountain and flood. Thou dried up mighty rivers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
The day is thine; the night is also thine. Thou have prepared the light and the sun.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou have set all the borders of the earth. Thou have made summer and winter.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, that the enemy has reproached, O Jehovah, and that a foolish people has blasphemed thy name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
O deliver not the soul of thy turtle-dove to the wild beast. Forget not the life of thy poor forever.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Have respect to the covenant, for the dark places of the earth are full of the habitations of violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
O let not he who is oppressed return ashamed. Let a poor and needy man praise thy name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God, plead thine own cause. Remember how the foolish man reproaches thee all the day.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voice of thine adversaries. The tumult of those who rise up against thee ascends continually.
