Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Gud! hvorfor har du forkastet os evindelig; din Vrede ryger imod din Græsgangs Hjord.
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Kom din Menighed i Hu, som du forhvervede i fordums Tid, som du genløste, til at være din Arvs Stamme, dette Zions Bjerg, som du bor paa.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Opløft dine Trin til de evigt ødelagte Steder; Fjenden har handlet ilde med alting i Helligdommen.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Dine Modstandere have brølet midt i din Forsamling, de have sat deres Tegn op til Tegn.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Det ser ud, som naar een hæver Økserne højt imod Træets tætte Grene.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Og nu de Ting, som vare derudi af udskaaret Arbejde, dem have de sønderslaaet med Økser og Hamre.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
De have sat Ild paa din Helligdom, de have vanhelliget dit Navns Bolig, lige til Jorden.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
De have sagt i deres Hjerte: Lader os kue dem tilsammen; de have opbrændt alle Guds Forsamlingshuse i Landet.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Vi se ikke vore egne Tegn; der er ingen Profet ydermere og ingen hos os, som ved, hvor længe det skal vare.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Gud! hvor længe skal Modstanderen forhaane, skal Fjenden foragte dit Navn evindelig?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Hvorfor drager du din Haand, din højre Haand tilbage? Tag den ud fra din Barm, ødelæg dem!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Gud er dog min Konge fra fordums Tid, som skaber Frelse midt paa Jorden.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Du adskilte Havet med din Styrke, du sønderbrød Havuhyrernes Hoveder i Vandene.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Du knuste Leviathans Hoveder, du gav Folket i Ørken den til Spise.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Du lod Kilde og Bæk bryde frem, du udtørrede de altid rindende Floder.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Dagen hører dig til, Natten hører dig ogsaa til, du har beredt Lys og Sol.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Du har sat alle Jordens Grænser; Sommer og Vinter, dem har du beskikket.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Kom dette i Hu: Fjenden forhaanede Herren, og et Folk af Daarer foragtede dit Navn.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Giv ikke vilde Dyr din Turteldues Sjæl, glem ikke dine elendiges Liv evindelig!
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Se til Pagten; thi Jordens mørke Steder ere fulde af Volds Boliger.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Lad den ringe ikke vende beskæmmet tilbage, lad den elendige og fattige love dit Navn!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Gud! gør dig rede, udfør din Sag; kom din Forhaanelse i Hu, som dig sker af Daaren den ganske Dag.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Glem ikke dine Fjenders Røst, dine Modstanderes Bulder, som stiger altid op.
