Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Poučna pjesma. Asafova. Zašto si, Bože, posve zabacio, zašto kiptiš gnjevom na ovce paše svoje?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Sjeti se zajednice koju si davno stekao, plÓemena koje namače kao svoju baštinu i brda Siona gdje si Šator svoj udario!
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Korakni k ruševinama vječnim - sve je u Svetištu razorio neprijatelj.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Protivnici tvoji vikahu posred skupštine tvoje, znakove svoje postaviše k'o pobjedne znakove.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Bijahu kao oni koji mašu sjekirom po guštari,
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
sjekirom i maljem vrata mu razbijali.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Ognju predadoše Svetište tvoje, do zemlje oskvrnuše Prebivalište tvoga imena.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Rekoše u srcu: “Istrijebimo ih zajedno; spalite sva svetišta Božja na zemlji!”
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Ne vidimo znakova svojih, proroka više nema, i nitko među nama ne zna dokle ...
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Dokle će se još, o Bože, dušmanin rugati? Hoće li protivnik dovijeka prezirati ime tvoje?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Zašto povlačiš ruku, zašto u krilu sakrivaš desnicu svoju?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
No Bog je moj kralj od davnine, on koji posred zemlje spasava!
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Ti svojom silom rasječe more, smrska glave nakazama u vodi.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Ti si Levijatanu glave zdrobio, dao ga za hranu nemanima morskim.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Ti si dao da provre izvor i bujica, ti si presušio rijeke nepresušne.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tvoj je dan i noć je tvoja, ti učvrsti mjesec i sunce;
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
ti sazda sve granice zemlji, ti stvori ljeto i zimu.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Spomeni se ovoga: dušmanin ti se rugaše, Jahve, i bezumni narod pogrdi ime tvoje.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Ne predaj jastrebu život grlice svoje, i život svojih siromaha ne zaboravi zauvijek!
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Pogledaj na Savez svoj, jer svi su zakuci zemlje puni tmina i nasilja.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Ne daj da jadnik otiđe postiđen: neka siromah i ubog hvale ime tvoje!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Ustani, Bože, zauzmi se za svoju parnicu, spomeni se pogrde koju ti bezumnik svaki dan nanosi.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Ne zaboravi vike neprijatelja svojih: buka buntovnika još se diže k tebi!
