Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Psalm Asafov. Dá, dober je Bog Izraelu, čistim v srci.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Jaz pa, malo da se niso izpotaknile noge moje, skoraj nič, da niso izpodrsnili koraki moji,
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Ko sem zavidal blazne, gledal krivičnih blagostanje,
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Ker ni ga vozla notri do njih smrti, temuč tolsta je njih moč.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
V trudu človeškem niso, in z drugimi ljudmi ne tepó jih nadloge.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Zatorej jih obdajajo prevzetnosti verige, pokriva jih kakor dika silovitost.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Svétiti se jim od tolšče obé očesi, kipé misli srčne.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Kužni so, in hudobno govoré zatiranje, in z višave govoré.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
V nebo dvigajo usta svoja, in jezik njih prehaja zemljo.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Zatorej se vrača sem ljudstvo njegovo, ko se čaše, vode polne, iztiskajo jim,
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Da pravijo: Kako bi poznal Bog mogočni? ali bi bilo znanje v višavi?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Glej tiste krivične, kako mirni vekomaj množijo močí.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Vendar zastonj čistim svoje srce, in v snagi umivam rok svoje;
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Ko me tepe vsak dan, in pokora moja mi je gotova vsako jutro.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Ako rečem: Pravil bodem to; glej, izdajalec bi bil zarodu tvojih sinov.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Ako bi mislil spoznati to, težavno se mi je zdelo v mojih očéh;
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Dokler sem stopil v svetišča Boga mogočnega, zagledal njih konec.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Ali na polzlo jih staviš, mečeš jih dol v podrtije.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Kako ginejo v zapuščenost, kakor v hipu minejo, konec jih je v grozah.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Kakor sanje, ko se je zbudil kdo: Bog, ko se zbudiš, zaničuješ njih podobo.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Ko se razdraži srce moje, in ko sem se v ledvicah svojih samega zbadal,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
Tedaj sem bil brezpameten, ko nisem vedel: kakor živina bil sem pri tebi.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Zatorej bodem jaz vedno s teboj; prijel si roko desno mojo.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Sè sovetom svojim me spremljaj, da me potem v slavo sprejmeš.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Kdo bi mi bil v nebesih razen tebe? in razen tebe se nikogar ne veselim na zemlji.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Ko peša meso moje in srce moje, skala srca mojega in delež moj je Bog vekomaj.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Ker glej, kateri so daleč od tebe, ginejo; pokončaš ga, kdor koli se s prešestvovanjem izneveri tebi.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Meni torej je dobro, da sem blizu Bogu; v Gospoda stavim svoje pribežališče, da oznanjam vsa dela tvoja.
