Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Psalmus Asaph. [Quam bonus Israël Deus, his qui recto sunt corde!
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Mei autem pene moti sunt pedes, pene effusi sunt gressus mei:
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
quia zelavi super iniquos, pacem peccatorum videns.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Quia non est respectus morti eorum, et firmamentum in plaga eorum.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
In labore hominum non sunt, et cum hominibus non flagellabuntur.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Ideo tenuit eos superbia; operti sunt iniquitate et impietate sua.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Prodiit quasi ex adipe iniquitas eorum; transierunt in affectum cordis.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Cogitaverunt et locuti sunt nequitiam; iniquitatem in excelso locuti sunt.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Posuerunt in cælum os suum, et lingua eorum transivit in terra.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Ideo convertetur populus meus hic, et dies pleni invenientur in eis.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Et dixerunt: Quomodo scit Deus, et si est scientia in excelso?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Ecce ipsi peccatores, et abundantes in sæculo obtinuerunt divitias.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Et dixi: Ergo sine causa justificavi cor meum, et lavi inter innocentes manus meas,
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
et fui flagellatus tota die, et castigatio mea in matutinis.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Si dicebam: Narrabo sic; ecce nationem filiorum tuorum reprobavi.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Existimabam ut cognoscerem hoc; labor est ante me:
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
donec intrem in sanctuarium Dei, et intelligam in novissimis eorum.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Verumtamen propter dolos posuisti eis; dejecisti eos dum allevarentur.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Quomodo facti sunt in desolationem? subito defecerunt: perierunt propter iniquitatem suam.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Velut somnium surgentium, Domine, in civitate tua imaginem ipsorum ad nihilum rediges.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Quia inflammatum est cor meum, et renes mei commutati sunt;
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
et ego ad nihilum redactus sum, et nescivi:
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
ut jumentum factus sum apud te, et ego semper tecum.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Tenuisti manum dexteram meam, et in voluntate tua deduxisti me, et cum gloria suscepisti me.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Quid enim mihi est in cælo? et a te quid volui super terram?
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Defecit caro mea et cor meum; Deus cordis mei, et pars mea, Deus in æternum.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Quia ecce qui elongant se a te peribunt; perdidisti omnes qui fornicantur abs te.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mihi autem adhærere Deo bonum est; ponere in Domino Deo spem meam: ut annuntiem omnes prædicationes tuas in portis filiæ Sion.]
