Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Zsoltár Ászáftól. Bizony, jóságos Izraélhez az Isten, a tisztult szívűekhez.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Én pedig, kevés híja elhajlottak lábaim, semmi híja megcsúsztak lépteim.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Mert megirígyeltem a, kevélykedőket, midőn a gonoszok jólétét láttam.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Mert nincsenek kínjaik halálukig, hízott az erejük.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Halandónak szenvedésében nincsenek benne s emberekkel együtt nem sújtatnak.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Azért nyakukat díszíti gőgösség, ruhaként borítja őket erőszak.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Kidülledt kövérségtől szemük, túlcsapongtak szívük képzelődései.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Csúfolódnak és gonoszúl fosztogatásról beszélnek, szinte a magasból beszélnek:
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
az egekbe helyezték szájukat, de nyelvük a földön jár.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Azért erre felé tér az ő népe, s tele szürcsölik magukat vízzel;
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
és mondják: Miként tudhatja Isten, s van-e tudás a legfelsőbben?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Íme, gonoszok ezek és mint örökkön gondtalanok gyarapítottak vagyont.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Bizony, hiába tisztítottam szivemet és mostam ártatlanságban kezeimet;
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
de sújtva vagyok egész nap s reggelenként itt a fenyítésem.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Ha mondanám, hadd beszélek olykép, íme gyermekeid nemzedékét elárulnám.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Gondolkodtam is, hogy megtudjam ezt, gyötrődés volt az szemeimben
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
míg be nem mentem Isten szentélyébe, s figyelhettem az ő végükre.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Bizony, sikamlós térre helyezted őket, ledöntöd őket romokká.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Miként lettek pusztulássá egy pillanat alatt; eltüntek, végük lett a rémülettől.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Mint álmot ébredés után, Uram, fölserkenvén képüket megveted.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Midőn elkeseredett szívem és töprenkedtem veséimben:
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
oktalan voltam és tudásom nem volt, akár a barom voltam veled szemben.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
De én mindig veled vagyok, megragadod jobb kezemet;
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
tanácsoddal vezetsz engem, és aztán dicsőséggel magadhoz veszel engem.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Kim van nekem az egekben? S melletted mit sem kivánok a földön.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Elfogyott bár húsom és szivem – szívem sziklája és osztályrészem az Isten örökké.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Mert íme a tőled eltávolodók elvesznek, megsemmisítesz mindenkit, ki elparáználkodik tőled.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Én pedig – Isten közelsége jó nekem; az Úrba, az Örökkévalóba helyeztem bizalmamat, hogy elbeszéljem mind a te műveidet.
